Proč neudržím oční kontakt?

Vím že to není žádná spychologická poradna, ale třeba někdo budete vědět. Nedokážu udržet oční kontakt, kéžby jen u cizích lidí, ale děje se mi to jak s rodinou, přáteli, učiteli atd… Jakmile se někomu dívám do očí při komunikaci, tak ztuhnu, začnu se až moc upřeně dívát, vypadám u toho jak sloup a mívám i jakési cukání do hlavy. Je mi to opravdu nepříjemné a stydím se za to. Lidé si musí myslet že jsem divná, ale já to prostě nedokážu ovládnout.

Odpovědět

Zajímavá 1 před 2305 dny

Sledovat Nahlásit

Diskuze: napište první příspěvek

Nejlepší odpověď

anonym

To může mít několik důvodů. Lidé se kterými neudržíte kontakt vám mohli nějak v minulosti ublížit nebo být k vám falešní, ovšem tvrdíte, že se to děje u všech lidí včetně rodiny. To taky záleží jak dlouho se vám to děje. Pokud od narození můžete být klidně psychopat nebo sociopat (z psychologického hlediska – nemyšleno jako urážka) nebo to může být příznak nějaké sociální fobie či úzkosti. I když podle toho co píšete se může skutečně jednat o sociální fobii. Pokud vám to nějak hodně překáží v osobním i pracovním životě, doporučuji navštívit psychologa. Sociální fobie být od narození nemusí a nejvíce se může projevovat právě v období dospívání nebo po traumatickém zážitku.

Upravil/a: anonym

3 před 2305 dny

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi

marci1

Pohled do očí druhého člověka je proto přirozeně velmi intimní akt. Akt, jímž se druhému člověku otevíráme a odhalujeme se před ním. Ukazujeme jím, že nic neskrýváme a nazastíráme.

Pohled z očí do očí posouvá komunikaci na mnohem osobnější rovinu, což může být pro některé lidi ohrožující, protože přichází o možnost udržet si od druhých bezpěčný odstup. Mají strach, protože když se “ti druzí” dostanou k člověku příliš blízko, mají moc mu ublížit.

Konkrétní podoby tohoto strachu mohou být velmi rozmanité – strach z kritiky, z odmítnutí, z výsměchu, ze ztrapnění. Jedno ale mívají společné – pocit vnitřní nejistoty. Pokud nemám zdravou sebejistotu, pak to, jak se cítím, určují soudy druhých. Proto se musím snažit skrýt své nedostatky, aby si jich nevšimli. Na to existuje řada strategií, z nichž tu zmíním jen dvě – strategii “neviditelnosti” a strategii “zavděčování se”.

Strategie “neviditelnosti” je jednoduchá – snažit se, abych byl co nejméně vidět. Nevyčnívat. Snažit se být šedá myš, o kterou nikdo nezavadí pohledem a neprojeví ani kousek zájmu.

Strategie “zavděčování se” staví na snaze být takový, jakého si mě přejí druzí. Tito lidé bývají často velmi obětaví, vstřícní. Jako zaměstnanci bývají výkonní, nikdy si nestěžují, jsou ochotní trávit v práci hromadu přesčasů (tedy alespoň do doby, než se zhroutí).

https://psychologie.cz/poradna/neudrzim-ocni-kontakt-co-nechcete-aby-druzi-uvnitr-vas-odhalili/

0 před 2305 dny

0 Nominace Nahlásit