Proč neudržím oční kontakt?

Může jít o pouhou stydlivost, případně nedostatek sebevědomí. Ale stále a upřeně se dívat někomu do očí a stále vyhledávat oční kontakt, je rovněž „nenormální“ a může být dotyčnému i nepříjemné.
Takže, v případě běžné komunikace, se přímému pohledu nevyhýbat, ale citlivě vážit, podle reakcí partnerky, aby jí to tedy nebylo nepříjemné.
A i z její „odezvy“, jak z očního kontaktu, tak i komunikace, se přizpůsobovat situaci.
A určitý „strach“ a tréma, je v počátcích navazování bližšího vzájemného vztahu, s člověkem, na kterém nám záleží, běžný. A postupně se vše srovná.

Příčin je mnoho. Záleží nq povaze jedince. Někdo je uzavřený a tak mu trvá déle, než si zvykne na oční kontakt. Obvykle je to strach před druhou osobou atd. Zkus měnit pohled na různé části obličeje druhého člověka, nebo mrkej. Někomu je nepříjemný pohled do očí. My jsme se dívali učitelce při vyučování do očí a trochu jí to znervozňovalo.
Ale k tobě. Nikdo není dokonalý a pokud máš někoho, zkus si s ním promluvit.

Možná i ta nejistota, ale taky se říká, že kdo uhýbá pohledem, je neupřímný. Nebo možná něco tajíš a máš výčitky. Při srdečném vztahu bez tajemství je pohled do duševního okna bez problémů.

Může to taky být tím, že ta holka má příliš „velké přednosti“. Udržet oční kontakt v takovém případě je někdy velký problém :)

Protože je „oční kontakt“ nesmysl a protože na to nejspíš moc myslíte.

Ten, kdo se o člověka zajímá, se mu dívá do očí, „neudržuje oční kontakt“.
Budete-li se o tu dívku zajímat, přestanete sledovat „oční kontakt“, pohled
do očí bude samozřejmý (nebudete o něm muset vůbec přemýšlet).

Někomu se to zdá totéž, ale zkuste si to → je v tom velký rozdíl.

Obecně jsou všechny ty „rady“, o tom, jak co „správně udělat“ špatné a chybné.
Kdyby veškeré jednání vycházelo z člověka, z toho, jaký je a ze zájmu o ostatní lidi,
neměli by tito „RádoByPoradci“ z čeho žít.