Proč na diktárory z minulého století je pohlíženo daleko hůře než na zlořády z daleko starší historie?

1. Protože ty diktátory z minulého století ještě někteří zažili osobně.
2. Protože Žižka, Napoleon, César jsou dávnou historií
3. Protože neočekáváme, že někdo v moderní historii bude používat středověké (či horší) způsoby – o to víc je šokující, pokud to v moderní době zažijeme.

Protože starší historie, 100 x opsaná a přepsaná, (kdoví, jak to tenkrát bylo) tolik nebolí, jako historie nedávná, ke které máme blíž, a snad i pamětníci žijí.
Možná tak nějak předpokládáme, že dávná historie byla plná barbarského násilí a vraždění, kdežto naše doba by měla být výkladní skříní civilizace, ale nepovedlo se to,hrůza!
Tak proto.

Podívej Roki většina Čechů má názor čo bolo to bolo, anebo když je to daleko tak je to nezajímá.
Sýrie, Irák, Taliban, Jemen, Mali v Gaze 28 tisíc zabitých civilistů a na př. člen ODS starosta v části Prahy měl názor, jsou to opice vybombardovat a mohl bych o některých
papaláších a čehúnech dále pokračovat.

Zrovna Napoleon bývá přirovnáván k diktátorům z 20. století. Případně ještě Tamerlán (nebo Čingischán), lokálně někdy místní tyronové v historii (Číná, Indie, Korea, atd) – světově né moc známí. Tak je vidět, že to není jen tím, že diktátoři z 20. století jsou k tám nejblíže a mají i pamětníky. Občas jsou za diktátory označováni i jiní a z dávné doby (avšak nesprávně!).
Nutno taky říct, že ne oprávněně. Naopleona nemám ani trochu rád, ale srovnávat ho s Hitlerem a Stalinem je na hlavu.
O Žižkovi a husitech se ví, že to byli bandité, akorát měli/mají jistý kult vzniklý především v obrození,éře nacionalismu (i za komunismu), který je bral jako hrdiny a odbojáře…

Římský diktátor je úplně něco jiného, než jak se diktátor chápe v dnešní době. Ceasar byl vojevůdce, obecně skvělý vůdce a organizáror, reformátor, neoficiální král, (spolu)zakladatel římské říše (nejopěvovanější, jedna z nejúspěšjnějších a nejdéletrvajícíh říší) a jeden z nejvlivnějších a nejúspěšenějších osobností historie.

O tyranech je toho řečeno hodně v mnoha knihách. Jsou kritizování, je a bylo jim vytýkáno to a to. Zabývalo se jimi hodně lidí, historiků, politologů, filozofů, je o nich mnoho pojednání a jsou známí. Problém je, že se tak úplně nedaří k diktátorům, protože diktátor je termín, který nabyl takové neagativní pvahy právě ve 20. století (někde ke konci 19., ale spíše v první polovině 20. století)… taky kvůli těm diktátorům co tam byli.
Proto se taky dřívější tyranové většinou neoznačují za diktátory (ani by neměliú je to moderní pohled.
Potažmo taky diktátoři před 19./20. století nebyli a neexistovali. Mohli být tyronové, krutovládci, despoti, oligarchové, utlačitelé, uzurpátoři aj. označení.

Od 19./20. století taky vzniklo nové vnímání světa, hodnot, nové hnutí/směry, jiná mentalita, jiné způsoby nahlížení na věci, na chod světa. Taky je to moderní, průmyslová a jakože vyspělejší doba. „Civilizovanější“ a „kultivovanější“, kde se válečné zločiny, ale i obecně válka, atd. staly jinak vnímány. Nemůžeš se taky moderním pohledem dívat na historii. Taky můžeš pravěké lidi vinit za to, že vy/lovili mamuty, navzájem se často rvali (mezi kmeny), dopouštěli se násilí, znásilňování a byl zde silný patriarchát a hierarchie. ;) ;) :D Taky se nebudeš ohánět tím kolik „diktátorů“ zde bylo (i kdybychom měli přesné záznamy). Protože by to bylo nesmyslné.
Vinit můžeš i celý starověk třeba za otrokářství, středověk za feudalismus, za „svaté“ války atd. Tolerantní a opěvovaný Alexandr Veliký též třeba úplně vyvrátil Théby a Persepolis (a nelišil se v tomto od ostatních, snad jen v tom, že byl tvrale úspěšný a mírnější/tole­rantnější, než většina jiných).
Svět začal být jinak poměřován a vnímán… po republikanismu, liberalismu, demokratismu, anarchismu, nacionalismu, nihilismu, komunismu/soci­alismu atd. Nové směry s jiným smýšlením.

No a to nejhlavnější je, že drtivá většina ani těch největších tyranů v historii se nedá srovnávat s dikátory 20. století. Hitler, Stalin, Pol Pot, Mao Ce-tung a řada dalších měli praktiky, krutost a nenávistné vidění světa, jako nikdo před nemi. Ať už se podíváš na ty nejkrutější panovníky v historii jako některé samovládce v ‚tyrannidách‘, některé zvrhlé římské císaře, kruté krále aj. napříč světem a historií, tak nikdo se ani zdaleka nedopusitl toho, co diktátoři ve 20. stoletím (tyto republiky a jejich diktátoři přinesli taková zvěrstva jako nic předtím). Nějaký takový panovík krutý-tyran si třeba počínal nezákonně tedy nespravedlivě (proto označení tyran), jiný zvrhle a měl nějaké hnusné, zvrácené choutky, jiný byl sadista, jiny tyranizoval své okolí (spravidla dvůr a jeho nejbližší – rodina, rádci, „přátelé“ atd), případně vedli krutější válku (zrovna za to ale nebyl téměř nikdo brán za tyrana, protože to prostě k jejich kultuře/civilizaci patřilo), některý nechal nezákonně/nes­pravedlivě nekoho popravit (pár jednotlivců, max pár desítek lidí) nebo nějak zneuctít, jiní byli bezbožní (další důvod k označení je za krutovládce), apod. Vesměs většina oněch kurtovládců a tyranů v minulých časech, byli krutými v malých rozměrech – ke svému okolí, k pár jedinců; jinak ve svých mravech a byli prostě třeba zvrhlí nebo nespravedliví (ač to zní špatně, jsou to de facto malé krutosti). Podívej se na Řím za Caliguly, Nera i toho nejhoršího: Heliogabala a plno jiných z jiných dob a míst, jejich stát a lid jejich „krutovládu“ nějak zvlášť neodnášeli, v podstatě Řím za tamtěch prosperoval a krutí byli – ale vesměs ke svému okolí (odášelo to pár lidí), někteří jen příleřžitostně, jiní krutí jen něčím v něčem (ne až tak závažném). Diktátoři ve 20. století převedli krutost všude, taky systematicky a s využitím moderností (pro větší destrukci); do politky, společenstvých vrstech, ras, náboženství; byly to genocidy a desítky milionů mrtvých (zrovna právě proto k nim bývá přidáván někdy Naopleon nebo Tamerlán… jiní se totiž ani nepřiblížili), nenávistí posedlí idioti, toužící vyhladit jakoukoli opozici, jakýkoli nepohodlný názor nebo směr (tj celé ideologie a jejich stoupence), nepohodlné, či „vadné“ rasy a tak dále. Svou krutost, nenávistné pohledy atd. šířili dál, ovlivňovali tím ostatní, své pracovníky, lid, celé strany a po nich chtěli ať to šíří dál a praktikovali tyto krutosti ve velkém. Celopopulačně, do zahraničí, mezinárodně i celosvětově. Taky ideologicky a pokrytecky zastřešené.
Praktiky diktátorů 20. století v podstatě nikde jinde v historii nenajdeš. Nic jako koncentrační apod. vyhlazovací tábory, takové represe, čistky a útlak (především i ideologický), psychologické aj války a praktiky, nenajdeš nikde jinde v historii. Nazývat jejich praktiky středověkými by byla urážka těch středověkých. Ani inkvizice se k nim nepřiblížila (diktátoři i jejich noshledi byli vynalézvajší i v útrpném „právu“).

Upravil/a: Disraeli