Proč lidské bytosti obvykle zůstanou jakoby zamrzlé v údivu a samy se zpravidla již nijak nepídí po hlubším poznání?

V momentech, kdy se setkají (dozví se) s čímkoli nad rámec jejich chápání, se samy nepřičiní tomu jít vstříc úplně do hloubky. 🤷‍♂️🤷‍♂️🤷‍♂️

Neplatí pro všechny lidské bytosti. Některé z nich mají snahu později poznání lidově řečeno našprtat anebo se případně rovnou snaží prosté neznámo vysvětlit nějakou těžko pochopitelnou a ještě složitější rovnicí.

(No setkat se s abnormálním názorem/entitou­/energiemi já tak ani nehnu brvou a OKAMŽITĚ se zajímám a starám, bo vůči obdobnému poznání [„tajemnu“] jsem jaksi od přírody bůhví proč extrémně rezistentní. Děkuju.)