Proč když jedu autobusem jako cestující, mně teprve když se bus blíží k cíli cesty, začne být sedadlo pohodlné?

To máš dobré – u mě je to naopak. Dokonce když je to potaženo koženkou, tak mě i sedadlo začne pálit do pr**le a podobně.

Podle mýho původ bude ve psýše Jirko, tou dobou seš už takovej uvolněnej z toho že máš cestu prakticky za sebou a když seš najednou takto krásně uvolněnej tak „všude dobře“ a najednou pociťuješ pohodlíčko! 🥰

Dovtedy ste nervózny, aby ste svoju zástavku nezaspali.
Starší ľudia sa vtedy už uvoľňujú a začínajú upadať do spánku a prispôsobovať sedadlu.

Tento pocit je pravděpodobně psychologický. Když jedeš dlouho autobusem, tělo může být nepohodlné a unavené z dlouhého sezení. Toto nepohodlí může být ještě zesíleno stresem z cestování a nápadem, že budeš muset ještě dlouho sedět.

Když se autobus blíží k cíli cesty, můžeš se začít těšit na to, že vystoupíš, proto se ti může zdát, že je sedadlo pohodlnější. Je to zřejmě proto, že jsi už méně stresovaný a těšíš se na to, že brzy vystoupíš. To pohodlí, které cítíš, je tedy spíše psychologické než fyzické.

A jak my máme vědět, proč Tobě je, nebo není, něco pohodlný? 🙄 To jsi vážně taková guma!? 🤦‍♀️🤦‍♀️🤦‍♀️

S největší pravděpodobností je to nízkou frustrační odolností, respektive nikoli nízkou frustrační odolností: absencí frustrační odolnosti. Tebe všecko irrituje, všecko řešíš, ve všem se hnípeš. Místo, abys si sedl na prdel, byl rád že se vezeš, a že k tomu i sedíš, tak se ještě stěžuješ, že se Ti nesedí pohodlně! 🙄👿

Tak si, namísto sedání si, stoupni a nebudeš muset řešit, jak se Ti sedí: problém vyřešen, harmonie obnovena! 🙄