Zkusil sis otázku obráceně? Proč je problém myslet realisticky? Je dnešní svět opravdu tak pozitivní, aby si zasložil pozitivní myšlení? Připraveným štěstí přeje. Je potřeba se připravovat na pozitivní, nebo na negativní vývoj věcí?

Ono je dneska dost těžké myslet pozitivně neustále. Není to ani tak geny, jako spíš výchovou rodičů. Jak se říká: miluju život pro jeho pestrost, každý den mě nasere někdo jiný…

To záleží, jak se říká na nátuře. Jedincům typu „samoser“ by snad pozitivní myšlení
mohlo dokonce uškodit.

Podobné otázky zde již byly. Je třeba si uvědomit, že se člověk rodí s určitými rysy, vlastnostm, i které se trvala projevují určitým způsobem v chování či prožívání.

Jde o tzv. temperament. Ten je spojený se vzrušivostí, reakcí na vnější podměty, zplsobem myšlenk í změnou nálad atd.

Člověk je směsí všech čtyř temperamentů – sangvinika, cholerika, melancholika a flegmatika. Neexistuje tzv,. čistý temperament.

Samozřejmě, že je správné, aby se člověk naučil myslet pozitivně. Usnadní mu to život.

Neměl by zaírat oči ani před špatnými zprávami, ty přece patří k životu, uvědomit si, že to, co se stalo, se již nedá změnit.

Říct si, když ráno vstanu, mám co jíst, jsem relativně zdravý, být vděčný za to, co mám. Když se objeví některý jedinec, který se chová nevhodně, říct si, zda dotyčný stojí za to se jím zabývat, když přece jen on je dokonalý…

Jenže vše souvisí s daným temperamentem, jak jsem uvedla výš. Žádný jedinec nemá „čistý“ temperament, ale u některých převažuje pozitvní myšlení a optimismus na opakem.

Třeba sangvinik je vyrovnaný, i když často lehkomyslný, optimista.

Podobně je na tom cholerik, i když reaguje unáhleně, ale nikdo neví, co od něho čekat. Ale když se „vyřádí“, vidí svět lépe.

Nejdále má k pozitivnimu myšlení melancholik, který všechno víc prožívá, má pesimsitický pohled na skutečost.

Lépe je na tom flegmatik, který není ryba ani rak.

Na otázku PROČ vám může tedy odpovědět jedině melancholik, proč ho všechno, co se děje kolem, ovlivňuje negativně. Je to pro něho často velký problém myslet pozitivně, i když ví, že si ubližuje.

Každý je, jaký je. Může na sobě pracovat, ale temperament, tedy dynamické vlastnosti. není možné zcela změnit, ale naučit se s nimi žít.

Proto někteří jedinci nebudou, i když se snaží, myslet pozitivně.

Upravil/a: annas

Protože je to lidem dáno geneticky.
V zájmu zachování života je potřeba mít v podvědomí nebezpečí a být připravený na něj reagovat. Vzato extrémně, kdo se vrhá do nebezpečí s pozitivním vědomím, že všechno dopadne dobře, dlouho nevydrží.

Dlouhodobý vliv rodiny/okolí nebo zkušenosti. Geny s optimizmem podle mě moc nemají, maximálně tak nižší náchylnost na skutečné deprese.

Myslet pozitivně nebo negativně jsou základní lidské vlastnosti,které se vzájemně prolínají.Nej­důležitější je mít naději.Když člověk ztratí naději,bývá obvykle konec.

Aby člověk mohl pozitivně myslet, musí těžit z takového vnitřního přesvědčení, při němž samotná existence okolo něj se vyvyjí a transformuje optimálně, tedy směrem ku prospěchu existence danýho „optimisty“. Ovšem skutečný, všeobecný a reálný způsob vývoje celkové existence, jak jej vnímáme, paradoxně ovlivňuje toto naše vnitřní přesvědčení. Čili optimistům pomalu, ale jistě zvoní umíráček. ;)

Dudu, moh bys rady definovat protiklad samosera? Já si pod opakem představím někoho, kdo si bez patřičný náklonnosti a obdivu svýho okolí sám neutře ani dupku. Nebo je to někdo zcela jinej?

Pro nikoho to problém není.

Ale někteří lidé jsou rozumní a nenechají se tak snadno
zmanipulovat. Tzv. „pozitivní myšlení“ totiž poměrně často
slouží k manipulaci sama sebe i jiných.

A navíc všeho moc škodí → i tzv. „pozitivního myšlení“.