Není dnes den zákazu smutku?:-)

Milá Damiánko 🙂,
máš pravdu,člověk se musí naučit myslet pozitivně,myslím,že s tím nemívám problém,jen do doby,než mi někdo z minulosti chce stále lézt do života a já se s tím stále peru,abych zapomněla. Celkem se daří,ale kvůli dětem se stále vídáme,tak je to pro mě někdy těžké,kord,když se neustále nenechá odradit. Ale jsem velká holka,z cesty prostě už nesejdu. Jen mě to někdy občas ještě rozhodí a rozesmutní. Ale ti usmívající lidé mně vrátili zase zpátky na zem…:-))))

Jj, oni obvykle ti, kteří nám nějak v životě zatopili a smázli ten úsměv z tváře, mají náramný čich na to, kdy se začít znovu zjevovat. Ve chvílích, kdy je člověk nejvíc zlomený a potřebuje pomocnou ruku to ne, to si ještě plivnou, ale jakmile se zas jeden postaví na vlastní nohy, trochu se otřepe a začíná se mu dařit – hup a jsou zpátky jako nedoléčená angína… Jde jen o to umět se poučit ze svého zklamání, nenechat se zmást myšlenkami na to co bylo kdysi krásné ani ze sentimentu znovu nepodlehnout – když zbytek byl opravdu hodně ošklivý. Prostě umět jít dál. 🙂 Nedorozumění mezi lidmi je něco, co se dá si vyříkat, ale jestli bylo opravdu ublíženo, je třeba se mít na pozoru, protože historie se bude opakovat – je to takové nepsané pravidlo, bohužel. Přeji ti, milá Andělé, ať ti tvůj nově nalezený šťastný a upřímný úsměv jen tak znovu nezmizí – a když už ho máš, tak ho (pořádně!) ukaž! 🙂

Damiánko,tj.to,co jsem asi potřebovala „slyšet“. Jsi rozumná a Tvých rad si vážím. Napsala jsi to opravdu moc hezky,máš naprostou pravdu. Historie by se stejně opakovala…Stále ale nechápu,když už jsem došla až sem,proč to pořád tak bolí. Četla jsem,že někdy člověk zažije takovou bolest,která ho zlomí a nezapomene nikdy. Ale musím věřit,že to časem úplně zvládnu. Jeden člověk a tolik letité bolesti,to mě až děsí.

Tvá slova mě nějak nakopla,jako už jednou,když jsi mně upřímně odepsala odpověd na mou nedochvilnost. Vzala jsem si to k srdci a už dodržuju domluvené návštěvy,či schůzky. 🙂
Mám Ti zač poděkovat,vážím si toho,jsi zlatíčko.:-)

Proč tě to bolí? Protože jsi citlivý a empatický člověk. O to snadnější je nechat se znovu zlomit – pokud to s tebou někdo opravdu umí. Navíc společné bývalé zážitky a hezká slovíčka v pravou chvíli – to musí být člověk opravdu už někde jinde, aby se nenechal zlomit. Proti milostným šrámům z minulosti báječně pomáhá nová láska – nebo mít pro koho žít a věnovat se tomu naplno. Dát šanci něčemu (někomu) novému. Nedlít v minulosti a nechovat se jako by se vlastně nic nestalo. Stalo – a „ničím“ se člověk nikam neposune. Chce to pevné nervy a dobré zázemí. Jde to. Lidské tělo se má náramně rádo a pokud není jiný handicap, rve se. Jsem ráda, že se ti daří, že jsi se posunula dál. Jsem ráda, že ti mé rady k něčemu byly a že sama cítíš, jak jsi se v životě znovu našla. Vážím si tvé upřímnosti i díků a přeji ti hodně lásky. To je to nejkrásnější co nás v životě může potkat.

oprava: lidé mě vrátili zase…

mila , zlata andele .., vzdyt vy s ena nas usmivate i z te vasi avatarske foticky … , ne nadarmo jste si ji vybrala …
jinak : ja mavam take detem, nebo lidem co postavaji na moste nad dalnici, mavaji na auta .., nebo stojim prvni na prejezdu a mavaji deti z vlaku … ja mavam vlastne skoro vzdy, kdyz je k tomu prilezitost a ten usmev me naskoci tak nejak automaticky .. :) -iv-

Jé,moje zlatoučká -iv- 🙂,
jsem moc ráda,že jsem tu na Vás narazila…vždy mě tak krásně potěšíte,děkuju moc.:-)
Úplně Vás vidím,jak máváte a usmíváte se.. Na Vás bych také hned mávala a usmívala se…škoda,že jste tam dnes také nestála…
Já jsem se sama sebe jako smutnou nevnímala,jen jsem byla na chvíli zamyšlená,ale asi to na mně bylo vidět na tisíce kilometrů,tak mě v tom nikdo ani na chvíli nenechal,hned se na mě celý svět usmíval,jako by mi smutek zakázali.:-D
Sama se také ráda usmívám,máte pravdu,jde to nějak samo,i lidé vídávám se usmívat,ale tolik usmívajících lidí v jeden den,to je opravdu pěkné.:-)
Ráda jsem Vás tu -iv- „potkala“.:-)))

Dudu,taky pravda…:-)))

Tome004,no já zrovna,když jsem četla Bohemicu,se cpala párečkama,až mně málem zaskočilo,že je Den výživy…:-)) A na stolku už mi voní horká griotka,no tak to nevím teda..:-))

tome klobásy vyrábět neumím, ale pekla jsem si vinné klobásky
a ty byly ani se mi sem nevejde ten popis chuťi musím si je
znovu koupit, jak se mi povedly mňaminečky :D))

Všem vám děkuji za odpovědi. Jako bych vás viděla se na mě usmívat.:-))
Barbakane,ty jsi vážně nebyl nikdy smutný? To se máš. Ty už si mě rozveselil tolikrát,stačilo by potkat jen Tebe a bylo by po smutku snad nadobro.:-D

Opravdový smutek jsem poznala před pár lety a dodnes mě občas přepadne. Sama se také ráda na lidi usmívám,dokonce se jím dá odzbrojit i morous,ale dnes už mi bylo divné,že snad každý druhý se na mě tak široce usmíval…
Máš pravdu,úsměvy mezi lidmi snad zůstanou v jakékoliv době,tj.povzbu­zující.
Děkuju,posílám na oplátku úsměv všem.:-)))

No,smutný jsem párkrát byl,vážně,ale vydrželo to jen krátkou chvíli.Já hrozně užívám toho vzácného koření. 😁

Já si chci takýýý to vzácné koření…:-D))))