Proč cizím lidem nedůvěřujeme a blízkým lidem důvěřujeme?

Koubo neotravuj svými pocity. Táhni do hajzlu.
A jen na okraj, zneužívání státních symbolů je trestné.

Upravil/a: elkon

Pouze proto, že je známe a máme s nimi zkušenosti. Naopak cizí lidi neznáme, zkušenost s nimi žádnou nemáme. Jak je to prosté.

Protože očekáváme od lidí, že jsou stejní, jako my. Člověk celý život poznává jen sám sebe.

A teď si jdu dát sprchu

Protože lidé, jako ty,
ze samozřejmostí (na základě zkušeností) , dělají zbytečný "tyátr"".
Žádné pravidlo.
Otázka je k ničemu 😉
Paní učitelce ve škole jsi nevěřil? Úřednici na MÚ, PÚ,ZP,
v bance, prodavačce, lékaři atp. Jsi také, nikdy nic nevěřil?
Jsou to všechno cizí lidé.
Jindy bratr bratra podvede. Dokonce rodiče, své dospělé děti…

BÁDAT, NAD NESMRTELNOSTÍ CHROUSTA, JE PLÝTVÁNÍ
ENERGIÍ A ZTRÁTOU ČASU.
NEJEN TOHO TVÉHO.
Nudíš se?
Běž sbírat odpadky po městě, vyčisti ho 😄
Také můžeš doma, plést ty gumáky.....

Hleď si svého, pouštěj si k tělu koho chceš, ale neotravuj – tam pleť gumáky, drž hubu – je to tvý právo a dobře se ti povede! 🙄🤦‍♀️

Základem důvěry je známost. Lidem, které dobře známe a se kterými sdílíme historii, zkušenosti a citové pouto, je mnohem pravděpodobnější, že nám budou loajální a upřímní. S těmito lidmi jsme si vytvořili vztah založený na vzájemné důvěře a respektu.

Cizí lidé jsou pro nás neznámou. Netušíme, jak se v různých situacích zachovají, neznáme jejich charakter či motivace. Nebezpečí spočívá právě v té nejistotě, která z nás může vytvářet strach a obrannou reakci v podobě nedůvěry.

Co se týče divadla, tak ano, je možné, že někteří lidé mohou předstírat, že nám jsou blízcí, aby získali naši důvěru a poté nás zradili. Bohužel, takové situace jsou součástí lidského života a nelze jim vždy zabránit. Nejdůležitější je naučit se z takových zkušeností a pokusit se lépe vybírat, komu důvěruji. Proto je také důležité nepostavovat všechny cizí lidi do jednoho pytle – ne každý je potenciálním zrádcem. Na druhou stranu, ani blízkým lidem bychom neměli automaticky věřit jen na základě toho, že nám jsou blízcí. Důvěra by měla být vždy záslužná, nikoli automatická.

O tom nevím. A IMHO takto se chovají pouze sobci.

A co když blízcí lidé si hrají na to, že jsou nám blízcí? Pak to není divadlo a je to třeba úplně něco jiného? Něco třeba úplně sofistikovaněj­šího? 😮

(Znáš třeba ženy? Ty chtějí, jak známo, jistoty a v životě udělají vše, aby jich dostály. VŠE. Ze strany ženy se ti dostane maximální podpory, JEN ABYS PŘINÁŠEL jistoty. Z jejich strany jsou tedy istoty cílem. Tečka, dále jejich cesta nevede, pravidla vyšší hry nebyla prozrazena, jistota je cíl. 🤷‍♂️🤷‍♂️🤷‍♂️ Ovšem jistoty chtějí pro koho? Pro „přinášející“???😲 )

Jinak super dotaz k zamyšlení. (;