Velká spousta států žije v anarchii (ve smyslu chaosu – přesněji úřednického, organisačního, zákonního a správního chaosu).

Pokud jde o anarchii z hlediska formy vlády jako bezvládí (jen „svoboda všem“), tak taková anarchie neexistovala vůbec nikdy. Ovšem bezvládí rovná se vlastně chaos.

Bezvládím by se také daly označit např. období Francouzské revoluce (a jiných revolucí) a interregna (např. Osmanské). To je ovšem pouze dočasný stav, než se najde někdo či něco, co bude vládnout.

Lidi se neumí postarat sami o sebe, proto je vláda nutná. Existuje za tím účelem, aby pomáhala a usnadňovala život lidem. Dohlíží a spravuje nad všemi institucemi, které spadají do/pod vládu (jako třeba nemocnice, policie a další). A člověk i kdyby chtěl, tak nezvládne všechno sám, proto potřebuje druhé lidi a ony instituce, které mu v různých oblastí pomůžou…

Libertarianismus je blízký z jednoho pohledu anarchii. Zakládá si na svobodě, tak moc, že usiluje o to, aby neexistovala žádná vláda, stát atd což by vlastně taky bylo bezvládí… prostě nelogický fanatismus.

Jak říká Xenofon, tak jediná skutečná vláda je ta, ve které ten, kdo vládne, to umí.
Ať už se někdo dostal k moci jakkoli – třeba násilím nebo volbou, tak to že se pak nechává oslovovat vládcem z něj vládce nedělá — to až jeho schopnost vládnout.
Proto za jedinou sk. vládu považoval království (monarchii) a odsuzoval všechny ostatní např. oligarchii, demokracii a tyrannidu a označil je za naprosto nefunkční, protože v nich nelze schopně ani spravedlivě vládnout (spravovat stát).
Dával několik příkladů např. pokud někdo o sobě říká, že je lékařem, ale neovládá toto umění, tak jeho pacientovi nepomůže ani kdyby za ním chodil ráno i večer každý den. Tituly ani to, co se o lidech říká z nich nedělá to co ve skutečnosti jsou a kdo chce něco úspěšně dělat musí se v tom vyznat – prostě to musí umět.
A to se dá vztáhnout na cokoli.

Upravil/a: Anikitos

Otázka je příliš obecná, zařazená do rubriky Kultura, takže se dá brát z různých pohledů

„Není anarchista jako anarchista“

Anarchistických směrů existuje obrovské množství, neboť myšlenka odmítnutí státu samozřejmě v minulosti oslovila nemálo myslitelů, kteří ji uchopili různými způsoby, čímž pádem vzniklo mnoho anarchistických škol, z nichž některé se od sebe liší i velmi výrazně.

1,. Anarchoindivi­dualismus
2. Anarchokapi­talismus
3. Anarchoagorismus
4. Anarchotran­shumanismus
5. Anarchopaci­fismus
6. Anarchokomu­nismus, anarchosyndika­lismus
7. Anarchomutu­alismus
8. Anarchofemi­nismus
9. Anarchoque­erismus

https://www.mi­ses.cz/clanky/ne­ni-anarchista-jako-anarchista-1843.aspx

Myšlenka anarchismu žijí, i když jde o skupiny lidí, kteří své myšlenky obhajují, i když často jde často o extrémsity. či skupiny.

Mylšenky nacionalismu, rozdílných kultur aatd. Týká se revoluce ve změně myšlení, která lidi n nutí, aby s něktrými myšlenkami souhlasili, i když o nich nejsou přesvědčení.

Mnozí rovněž poukazují a bezpráví, útlak či šikanu ze strany státní byrokracie, exekutroů atd.

--
Vezměte si Británii – jde o anarchii, nebo chaos?

Evropané chrání jednotu v Unii, Britové bojují o moc.

Takže anarachismus a anarchie je velmi široký pojem.

Upravil/a: annas