Jako singl si musím své problémy řešit sám. Pravda, někdy si někomu postěžuju a s úlevou sdílím jejich účast. A podělit se o radost je taky fajn.

1 – Každý, kto dokáže cítiť, potrebuje občas sa so svojimi citami podeliť. Dusiť v sebe city môže ohroziť nielen psychicky, ale aj fyzicky na zdraví človeka.
Jednoducho to musí ísť z mysle von. Musí to dostať zo seba. Akýmkoľvek spôsobom. Každý/každá z nás potrebuje niekoho, niečo, aby sa o svoje city podelil. Niekomu stačí posedieť pri vode, iný udrie do stola, alebo sa opije, niektorý sa vyberie na prechádzku, daľší roní krokodýlie slzy, či sa nezriadene smeje a ďalší si nájde bútľavý strom a podeli sa s ním.
Smutná vŕba prijíma náreky obetí ľudskej zloby, ako sklonený človek s rozpustenými vlasmi so smutným výrazom zdiela spolu s nimi ich problémy

2 – dub ako symbol sily, čo vydrží stáročia hrdo stáť na svojom mieste napriek nepriaznivým vplyvom okolia je vzorom nezlomnosti človeka…

Každý človek by mal byť schopný v prípade potreby stať sa „dutou vŕbou“ a pomôcť tam, kde je pomoc potrebná.

Upravil/a: led

Většinou řeším sám se sebou. Pokud je však někdo, komun si lze postěžovat a vypovídat se, bývá to snadnější.

1. Myslím že platí, u mne to tak funguje.
2. V nouzi lze i do dubu, popřípadě jiného stromu. Dub považuji za symbolický strom spíše Germánů. Bude však použitelný i jakýkoli jiný strom. Doporučuji lípu srdčitou, nejen že je to náš národní strom, ale starší jedinci bývají často s dutinou.

Vrba je můj oblíbený strom (nebo keř), ale jsem introvert a nejtěžší věci bych svěřil pouze Bohu. Výjimečně jsem to trochu zkusil i někomu, ale nebylo to k ničemu. U Boha má člověk jistotu, že mu je rozuměno, přinese to úlevu, nicméně tím to bohužel většinou končí. Ale opačně to funguje, protože jsem většinou jakž takž schopný naslouchat. Ale že by si ke mně pravidelně chodili, to zas ne. To mají asi v popisu práce psychologové, personál v nemocnicích, domovech důchodců apod.