Přestup na jinou střední školu – jak to mám proboha udělat?

Zdravím,
je mi 15, jsem v prvním ročníku na střední škole a můj obor mě absolutně, ale absolutně nebaví. Když jsem si minulý rok vybírala školu, poslechla jsem mámu a vybrala si školu, kterou mi ona furt podsouvala. To, že jsem udělala chybu jsem bohužel zjistila až později.
Abych Vám vysvětlila, o co jde. Jsem na oboru zubního technika a studium mi nic neříká. I když jsem v pololetí měla vyznamenání, je to jen proto, že mi to rychle pálí a hlavně proto, že na speciálně zaměřených praxích jsme kreslili – a já jsem do kreslení blázen, takže mě to do určité chvíle i bavilo. Problém nastal až ve chvíli, kdy jsme museli dělat rukama, modelovat. Nejde mi to, nic mi to neříká a nesnáším cokoliv, co se jen vzdáleně podobá kusu vosku, do kterého každé praxe musím rýt a musím z něho mít perfektně vymodelovaný horní řezák, neboť náš učitel neschválí nic podprůměrného. Do středy musím mít vymodelovány další zuby a nemám ani jeden, protože včerejšek a dnešek se nesl v záchvatech pláče nad tím, jak nesnáším svou školu. I když jsem se třikrát snažila něco modelovat, nemám na to prostě cit a někdy zatlačím na ten pitomý sádrový nůž prostě moc. I když jsem se snažila pomalu něco odeřezávat a modelovat, prostě to nefunguje a z modelu zbyde jen něco, co se dá zubem nazvat jen se zavřenýma očima.
A teď přichází ta nejhorší část, kterou je má máma. Máma ze mě má hotového zubního technika, který bude dělat zuby a celé dny prosedí v laboratoři, zatímco bude obrušovat náhradu horní stoličky. Třikrát, ne-li víckrát jsem se s ní snažila mluvit o přestupu, jenže jsem dostala seřváno, že rozhodně nepřestoupím, že všechno rychle vzdávám a že tam prostě zůstanu. Nemohu se ani slůvkem zmínit o tom, že bych přestoupila jinam. Jenže já prostě vím, že ten obor je pro mě peklo a že v budoucnu to rozhodně nechci dělat. Chtěla bych přestoupit na jiný obor spojený se zdravotnictvím, nebo na školu spojenou s jazyky, ale vím, že tohle se rozhodně konat nebude. Často přemýšlím nad tím, že se zabiju, protože už jsem z toho tak moc zoufalá a nikdo mi nerozumí. Už opravdu nevím, co mám dělat, jsem z toho strašně zoufalá.
Máte někdo nějakou radu, krom toho, ať to vydržím, i když jasně vím, že to nevydržím?