Přemýšlíte o konci svého života a o tom, co by se mohlo stát dále?

Moc tomu nevěřím.Ten co je nad námi je o mnoho kroků vepředu a lidem se takové velikášství povětšinou vymstí.

Myšlenky na toto téma mě občas napadají, ale že bych o tom nějak hloubal se říct nedá. Jsem zastánce existence duše a nějaké formy jejího pokračovaní, i když budu fyzicky mrtvý. Konec života beru jako samozřejmost… jednou prostě přijde, s tím nic nenaděláš. Samotná smrt mě neděsí, obavy mám z umírání, ideálně ráno vstát a zjistit, že jsem mrtvej. 🙂

Žádná taková „přesná“ kopie by se vytvořit nedokázala. Už vůbec ne na základě historických informací.
Dokonce ani z klonování nevytvoříš přesnou kopii a rozhodně se nebude jednat o toho jedince.
Na světě neexistuje, neexistovali a nebudou existovat identičtí jedinci. Ani na základě klonování nebo digitálního kopírování do nějakého virtuálního světa.
To by mohla být otázka paralelních vesmírů (a digitální/virtuální svět není paralelní vesmír). Tolik informací není možné shromáždit fyzicky/psychicky. Jde to do každé buňky v těle, do každé molekuly, atomu a těch nejmenších částic a jejich dokonalého fungování (jedno lidské tělo je jeden velký soudržný vesmír), nemluvě o mysli, duši. Celé DNA na základě předků, ale hlavně i našich vzpomínek, zkušeností a vše s čím jsme se setkali a co nás s/tvořilo a udělalo nás tím, kým jsme, jací jsme, zkrátka naší osobnost.

S tou digitální kopií to nevidím až tak nadějně. Osobnost člověka je něco mnohem víc, než soubor dat. Vytvořit klon, to už by mělo jít i s dnešními prostředky, ale byla by to jen prázdná schránka. Začít fungovat v novém těle by ale bylo fajn, umíralo by se mi mnohem líp. Jenže je to až příliš krásné, než aby to vůbec bylo možné.

To ju nesmysly. Co zemře, tak už neni. Hmota se přemění a myšlenky zaniknou, nebo je převezmou jiní.

Lze o tom jen spekulovat, nikdo neví, co následuje po smrti, někdo myslí, že nirvána, někdo zase něco jiného, ale jedna věc je jistá, nikdo to přesně neví a ani to asi nikdy vědět nebude a pokud to někdo alespoň ví, tak je to právě ten mrtvý, který nám už asi nic neřekne.

K hlavní otázce:
Ano, přemýšlím. A hodně.

Ke zbytku:
Aha… Takže si mám teď namýšlet, že tohle se dávno neděje, vlastně co svět světem stojí?
Lidi, proboha, je 21. století! Copak si vážně ještě dneska někdo myslí, že zrození a vývoj plodu, porod, vývoj tvora a tady ty „samozřejmosti“, že TO „NĚJAK SAMO“? Jako, že OD PŘÍRODY??? Nóóó tááák… a dost už prosím vás, bo i my dávno chápající vyšší mocnosti pak mezi vámi musíme žít a občas to NENÍ FAKT JEDNODUCHÉ! (;

(Zejména pámbíčkáři si prosím udělat taky někdy BUDÍČEK.)

Já celkem na nějakou formu reinkarnace věřím a líbí se mi to.

Tak člověk bez duše, je jako housle bez houslisty. Můžeš posbírat data a něco z toho udělat, ale nebudeš to ty. Když si vezmeš do ruky housle , tak na ně nezahraješ něco od Paganiniho – pokud nejsi Svěcený, Hudeček, nebo šporcl.