Přemýšleli jste někdy nad „mocí davu“

Tak z téhle otázky jsem tak trochu,nebo víc,jak se říká,„první ročník“. Nechápu co má společného „moc davu“,s nezaměs­tnaným zedníkem,nebo truhlářem,a jak s tím souvisí zakládání firem nezaměstnaných­.Jo,kdyby třeba takových 5000 nezaměstnaných truhlářů vyšlo do ulic,tak to už by se o ní dalo mluvit.

Vidím to podobně. zejména když vidím jak mladí řemeslníci flákají řemeslo. Udělali si živnosťák, a bez nějakých větších zkušeností a i výchovy k profesní cti flákají práci – jen sebrat prachy. jak to dnes píše Berta – topenoři jí zpackali topení.
Je taková doba, dokud se lidi nenaučí platit za kvalitní práci, tak zkušení budou sedět doma. Protože jsou zkušení a práci umí, ale tím jsou i dražší.
Podívejte se na veřejné zakázky, co úřady za kvalitu přebírají. Ale když musí vybrat ve výběrovém řízení nejlevnější nabídku, nelze se divit.

Ty zkušenosti starých řemeslníků už nejsou potřeba. Byly by potřeba pro nás a všech mladších. Jenže skutečných odborníků ubylo natolik, že podnikají lidé kteří svým podnikáním experimentují. Horší je, že mají ve svých pracovních postupech zaběhnuté svoje zvláštní naučené vsuvky které brzdí objem prací a znepříjemňují práci a čistotu pracoviště. Ti starší zaměstnanci – předdůchodoví nebo i živnostníci se Jemu musí přizpůsobit a z toho vzniká jakási nechuť dát vše do své práce, nebo vložit kusiska svých zkušeností protože novodobý podnikatel ve věku 30–45 let toho neví tolik co ti, co užívají důchodu. Nadělají tolik zmatku kolem obyčejné práce, že se nevyplatí přijít s nápadem. Protože podle nich je vše špatně a mají své bezesné noci ve kterých se vidí jak staví mrakodrapy, jak řídí každou buňku toho či onoho pracovníka. Přitom nerozumí podmínkám a nevěří klasickým postupům prací. Nevěří svým zaměstnancům, neustále se ptají; opravdu? Ukaž? Hele, založ firmu starých dělníků s těmi kdo se nebojí někam dát sádru, kteří nedělají něco co se dělat nesmí, žádné peníze do začátků nejsou potřeba.
Tak stavbu rodinného domu a nebo zateplení bych nesvěřil nikdy firmě ve které pracuji. A už vůbec ne velké firmě. Raději si to s-urvím sám a lépe.

Nejsem si jist, zda vystihnu přesně vaši základní myšlenku, která spočívá v tom, že u nás existuje armáda starých řemeslníků, kteří sice mají dovednosti dnes i často zapomenuté, ale není kdo, který by je zorganizoval a vložil kapitál do seskupení, jež by umělo jejich schopnosti patřičně „vytěžit“.Bohužel v tomto máte zřejmě pravdu. Ale existují také výjimky. Můj přítel, dnes vodoinstalatér v penzi byl nedávno pozván českou podnikatelkou za prací na Kanárské ostrovy. Za třínedělní údržbářské práce v tamnějším hotelovém zařízení mu dotyčná hradila cestu, stravu a kapesné. Věřte prosím, že vzhledem k nedostatku řemeslníků na ostrovech byly posléze vrcholně spokojeny obě strany a navíc dotyčný obdržel řadu objednávek na práci i od majitelů okolních hotelů ve vlastnictví domorodců. Pak,že řemeslo nemá zlaté dno. Kámoš nad pobytem chrochtal blahem a chystá se na další podobnou fušku.

Myšlemka krásní a rozumná, pro dnešní dobu ale příliš naivní a nerealizovatelná

Rozhodně jde o skvělou myšlenku, i když bych pochybovala, že by projekt mohl mít úspěch. Ta společenství by musela sdružovat vždy jen určitý obor činnosti, protože nevím podle jakých odborných hledisek by dokázal vedoucí podnikatel sám posoudit kvalitu práce z více odlišných oborů činnosti. Navíc lemplové se najdou jak mezi staršími, tak mezi mladšími lidmi.

ad dudu: velmi zajímavé a je vidět, že šance je pro každého a věk přitom není důležitý.