Pověst o Bruncvíkovi

Tuto pověst můžeme najít ve Starých pověstech českých od Jiráska, který vycházel z antické mytologie – pták Noh (Gryf). Takže ještě dávněji než křížové výpravy.
Gryfové jsou fantastické bytosti, takže reálný základ, nevím… ale já nevěřím ničemu, na co si nemůžu sáhnout 🙂
Doplňuji:
Vycházím z toho, že v Jiráskově pověsti se objevuje pták Noh a ten je znám z antické doby, hlavně z Říma, v paměti se udrželi Gryfové v umění křesťanském, kde se stali symbolem vzkříšení (ač jde o obludu, zpravidla křížence lva a orla – já bych nejspíš zdrhala:-)). A ve středověku se změnili v oblíbená heraldická zvířata.

Upravil/a: 1popelka1

Nabídnu Vám to, co jsem našla:

Rozbor legendy samotné je spletitá a velice nejasná záležitost. Jediné, čeho se můžeme zachytit, je staročeský erbovní diptych „Kronika o Štylfrídovi – Kronika o Bruncvíkovi“. Badatelé prokazují, že příběh je převzat z německých vzorů; třeba z vyprávění o saském a bavorském vévodovi Jindřichu Lvovi z Braunschweigu (staroněmecky Bruneczwigu – odtud tedy „Bruncvík“) nebo o švábském vévodovi Ernstovi/Arnoštovi. Jiní tvrdí, že „Bruncvík“ vznikl v Čechách. Uvažuje se o inspiraci Odysseou, Alexandreidou, artušovskými legendami včetně Tristana. Nejspíše pochází ze 13. století, kdy se za českého tažení do Uher poprvé objevil znak lva na vojenských korouhvích; Bruncvík má symbolizovat Přemysla Otakara II. Jiná teorie praví, že dílo se zrodilo na konci čtrnáctého století, ne-li později, a vlastně oslavuje Karla IV.

Zdroj: http://www.ika­rie.cz/clanek/brun­cvik-bojovnici-ze-ztracenych-pribehu

O českém lvu ve státním znaku vypráví pověst o Bruncvíkovi, které předchází legenda o Štilfrídovi (získání orlice). Pověst o Bruncvíkovi je možná inspirovaná také německými bájemi, mimo jinými o Jindřichu Lvovi, tím se nejspíš vznikla hypotéza o názvu hlavní postavy, Bruncvíka (Jindřicha z Brušvíku – staroněmecky Von Bruneczwig). Dřívější domněnka byla, že Bruncvík představoval českého knížete Vladislava II., ale tento názor se jeví jako nereálný převážně kvůli Vladislavovým skutkům. Další varianta je, že Bruncvíkem byl pravděpodobněji Vladislavův syn Přemysl Otakar I. Tomu odpovídá fakt, že král Přemysl asi skutečně získal lva od syna Jindřicha, budoucího císaře Oty IV.

Roku 1247 přijal z titulu markraběte moravského Přemysl Otakar II. lva dvouocasého a tento symbol byl používán pro jeho spoluvládu s otcem králem Václavem I. Když začal Přemysl Otakar II vládnout sám, tak si tento erb ponechal a používal ho také jako zemský znak. Tento znak s různými drobnými změnami ve výzdobě zůstal znakem Českého království až do roku 1918 a jako znak Čech až do dnes.
Doplňuji:
Trochu té umělecké spisovatelské licence musíme Jiráskovi nechat a nevěřit všemu co napsal…

Upravil/a: Bumbes