Používali Japonci za druhé světové války enigmu?

Ospravedlňujem sa za bod dvom skoro protichodným odpovediam (aliendrone a Edison), ale tak, ako pri lúštení princípu Enigma a kódu šifier, aj tu sa ich šifrované správy skladajú z balastu a kľúčových informácií.

Muehehe! NJN, před měsícem to bylo půl roku, teď už jen 5 měsíců… On se ten 30. duben nějak sakramentsky rychle blíží, že? ;) :D

KDEPAK, trestná výprava do zahraničí (patřičně obtěžkána hodně smolnými poleny a dalším palivem) je NEZADRŽITELNÁ, tady žádné omluvy NEZABEROU!!! ;) :D :D

Trochár, zase si chcete zopakovať cestu „přes spálenište, přes krvavé řeky“? Ale nezabúdajte na môjho kamaráta Arnieho „Hasta la vista, baby“!

Já jsem nepsal, že byla rozluštěna na základě „Heil Hitler“, ale na základě opakujících se frází, např. „Heil Hitler“. Ono těch vodítek bylo mnohem víc, co dávalo klíč k dešifrování. Např. dalším vodítkem bylo to, že z určitého místa určitá stanice s určitým znakem byla rovněž v šifrovaném textu. Pokud se povedlo určit logiku na opakujících se slovech, dalo to základ pro dešifrování a to se teprve zadávalo do „bomby“ k rozluštění zbytku textu. To ovšem fungovalo jen na zprávy se stejným šifrovacím klíčem. Jakmile bylo změněno nastaení válců enigmy, musel se začít celý proces znova. To s těmi meteo zprávami byla jedna z dalších, nikoli jediná, možnost, jak získat tu „ustálenou formu“. Potíž opět nastala tehdy, pokud se neužívalo správně šifrování. Opět platilo, že při změně nastavení válců bylo nutno celý proces dešifrování začít znova od začátku.

Jinak ano, JP „enigma“ nebyla přímo ta německá, ale byla zkonstruována na patentech užitých na enigmě. Ty němci japoncům poskytli a japonci vyráběli právě onu „komerční“ verzi šifrovacího stroje, která byla běžně na trhu.

To, že britové četli zprávy dříve než Hitler platilo opět jen potud, než uživatel změnil nastavení válců. Tedy opět to nebylo díky prolomením šifry v pravém slova smyslu, ale díky nedůslednosti a chybám v šifrování. Vždy se změnou verze enigmy to trvalo déle a déle, než se povedlo vůbec rozlousknout byť tři písmena zprávy. Jinak britové také běžně luštili i staré zprávy, právě proto, aby měli více podkladů pro programování „bomby“. Dalším problémem bylo co se zprávami udělat, aby němci neodhalili, že britové jsou schopni jejich telegramy dešifrovat. Proto mnoho zpráv nebylo vůbec takticky využito.

Takže trochu podrobněji. Stroj Enigma generoval jednoduchoučkou polyalfabetickou šifru (jednoduchou z dnešního hlediska pochopitelně), kdy po každém stisknutí klávesy došlo k pootočení scrambleru a tím ke změně zapojení a tedy použité abecedy. Nešlo o kód (šifra a kód jsou 2 různé věci), tedy ani nebyly třeba kódovací tabulky.

K použití Enigmy (tedy k [de]kryptění) bylo ovšem potřeba nastavit klíč, což se provádělo počátečním nastavením scramblerů (rotorů či válců chceš-li) a propojek na přední desce. Němci spoléhali na to, že i kdyby Enigma padla nepříteli do rukou, tak počet klíčů (možných nastavení pořadí a propojení scramblerů a propojek cca 10 trilionů) stejně neumožní Enigmu nastavit k dekryptění zprávy. Klíče (a tedy nastavení scramblerů a propojek Enigmy) se měnily DENNĚ podle předem vypracovaných tabulek klíčů.

Skupina polských kryptologů pod vedením excelentního Rejewského po získání plánů Enigmy matematicky odvodila postup k dešifrování (Rejewského tabulky), nicméně i tak se jednalo o nutnost prověřit cca 100 000 nastavení (u původní tříscramblerové Enigmy).

Elektromechanické stroje „Bomba“ se v využívaly právě k vyhledávání této množiny klíčů. Využíval se při tom např. fakt, že Enigma nebyla schopná zašifrovat písmeno sebou samým (tzn. že A v otevřeném textu nikdy nemohlo být A v textu zašifrovaném – s vyjímkou X myslím, tam ovšem k šifrování vůbec nedocházelo).

Jakmile „Bomba“ našla kandidáta na klíč, zastavila se a operátor na Enigmě (kterou mezitím Angličané Němcům štípli) provedl dekryptění. Pokud výsledek nebyl pozitivní, pokačovalo se dál.

K tebou zmíněným dlohodobým výpadkům docházelo pouze při konstrukčních změnách Enigmy – tedy např. při osazení dalšími scramblery či propojkami, což se pochopitelně nedělo denně. Jakmile byl ale princip změny odhalen, bylo dešifrování prakticky stejně snadné, jako před změnou. Některé změny, které Němi na Enigmě provedli (za účelem navýšení počtu klíčů a tedy znesnadnění prolomení šifry) byly dokonce kontraproduktivní (zvýšení počtu propojek), protože dle Rejewského algoritmu, který ovšem Němcům nebyl znám došlo ve skutečnosti ke SNÍŽENÍ množiny klíčů nutných k prověření! :)

Ono to tak jasné nebylo. Šlo o to, že ne všichni němečtí důstojníci byli dostatečně důslední, a ačkoli se měly klíče měnit každý den, někteří je používali i dva týdny. Tím výrazně přispěli k dešifrování kódu. Dalším ze způsobů bylo získání kódových knih. Pak už stačilo k dešifrování použít výrazně omezenou skupinu klíčů. Všechny ty vypočítané algoritmy „jen“ výrazně urychlily práci na dešifrování a omezily množsví chyb. „Kódová kniha“ byl soubor tabulek s klíči a pravidly pro jejich použití. To, že kód a šifra jsdou rozdílné pojmy o tom nepolemizuji. Jinak lze v podstatě souhlasit s tím, co píšeš. Jen s tou jednoduchostí bych byl právě velmi opatrný. Tehdy to tak snadné nebylo.

Teď jsem zmatený – jak to myslíš, že „…ačkoli se měly klíče měnit každý den, někteří je používali i dva týdny…“ ?

Technicky neproveditelné, leda by se OBĚ strany spojení předem domluvily na tomto způsobu nekázně (to by byla vyložená sabotáž, řešil by to vojenský tribunál/polní soud – a v době války…)

A kdyby to udělala (zanedbala) jen jedna strana, zatímco druhá ne, žádná komunikace by se nekonala, jelikož strana s novým nastavením Enigmy (klíčem) by protistraně nerozuměla.

Tím „snadné“ jsem myslel pochopitelně dekryptění po získání relevantních informací k aplikaci nových postupů dekryptění. Tedy když už se vědělo jak na to. Ale aby „se vědělo“, to byla jiná a nesmírně obtížná záležitost, s tím souhlasím.

Jeden čas byla v tomto směru situace tak zoufalá, že se tajná služba navzdory ohromnému úsilí chca nechca musela obrátit na bojové složky (!!) a zaúkolovat je (sice přísně tajným rozkazem) ukradením Enigmy za každou cenu. Což se mám dojem podařilo kapitánovi HMS Bulldog, jméno si nepamatuji, který novou námořní Enigmu získal z ponorky U-110 a to včetně dokumentace (tabulky klíčů atd.).