Položili bychom si na jednu misku vah přínos náboženství a na druhou mrtvé v jeho jménu, která miska by byla těžší?

A jaký byl přínos náboženství?
Dejme tomu, že pomáhalo sjednocovat obyvatelstvo při obraně proti vnějšímu nepříteli. Ovšem podobně se dalo zneužít a spoustu konfliktů vyvolalo.
Dále bylo postaveno spoustu církevních staveb a vytvořeno spoustu uměleckých děl s náboženskou tematikou. Za prachy vybrané dobrovolně nebo nedobrovolně od oveček.
V jistých dobách byli kněží a mniši hlavními nositeli vzdělanosti. Potom, co se na popud církevních mudrců zlikvidovalo veškeré vzdělání uchované z antiky.
A nakonec náboženství někomu pomáhá v životě. Tím, že mu dodává naději na posmrtný život, když ten pozemský za mnoho nestojí a božskou spravedlnost, když ta světská je nejen slepá, ale kolikrát i úplně pitomá. Otázka, jestli je lepší chovat falešné naděje, nebo se raději podívat pravdě do očí a začít se sám snažit, aby byl svět lepší.

Podle mne by druhá miska, pokud bychom k mrtvým
přičetli všechny, koho představitelé církví nějak poškodili,
byla několikanásobně těžší než miska s přínosem.

Předpokládám, že mezi církvemi mohou být rozdíly,
ale vyčíslit bych je nedokázala.

Jen odhaduji, že nejvíce toho „má na triku“ katolická církev.

Asi by to bolo v rovnováhe,ako vykorisťovanie človeka človekom,o čo sú niektorí nešťastnejsi,o to sa majú iní lepšie

Obávám se, nebejt těch mrtvých, tak jsme už mrtvi všichni. Každý mír je vykoupený utrpením.

Už jsem to tady psal xkrát- otočím kohoutkem a teče! A že mám strašnej strach, že takhle to maj ÚPLNĚ VŠICHNI.

Zajímalo by mě, jaké by byly odpovědi, kdyby člověk stál před Bohem a měl na toto odpovědět přímo jemu. Byly by úplně stejné, nebo by člověk musel sáhnout hlouběji než sahá jeho chtění a návyky?
Spravedlnost – oko za oko… ale Ježíšovo učení je nastavit tvář. Jedna věc je tedy náboženství a druhá věc lidé ohánějící se jím.

Upravil/a: EKSOT123