Pokud rodič daruje svůj dům charitě (s břemenem vlastní dožití), mají zde jeho potomci po jeho skonu dědické nároky?

Vztahuje se na takový případ institut nepominutelného dědice?

A co tentýž případ, kdy rodič taktéž daruje například charitě, ovšem dům rovnou i opustí (děti nic neví anebo ví, ale neřeší to, nemohou). Mají tyto děti při této nemovitosti později po smrti rodiče i tak nějaké dědické nároky, či tyto již zanikly, neboť v momentě smrti rodič vlastně neměl k tomuto domu již žádný vlastnický vztah, čili z logiky věci zde ani neplatí institut nepominutelného dědice? 🤷‍♂️

(Dědická práva.)

A co když se skutečnost, že byl dům darován charitě, ukáže v závěti?

Doře, tak já se zeptám polopaticky. Z odpovědí zde vidíme, že přímí potomci ostrouhají, pokud dům byl darován. Takže pakliže rodič i v závěti DARUJE charitě, z logiky musí jít také o darování a potomci tedy ostrouhají, dle odpovědí zde. Takže tomu rozumím tak, že rozdíl musí být v pojmech daruji či odkazuji. Protože pakliže rodič ODKAZUJE v závěti charitě, přichází na řadu institut nepominutelných dědiců, že, protože nač by takový institut byl v právu jinak zakotven. Jen uvažuji logicky. Takže, resumé: Dle odpovědí zde se i k rozhodnutím závěti bude přistupovat dvěma individuálními způsoby a to právě podle toho, jaký konkrétní pojem zůstavitel při psaní zvolil (chápejte že když píši závěť doma na koleně a chci ji ještě před smrtí nechat v nočním stolíku, může se mně snadno stát, že se upíši a z těchto dvou pojmů si vlastní neznalostí/ne­rozvážností vyberu třeba právě ten nesprávný, čímž jaksi neplánovaně ovlivním život pozůstalých i po smrti, oops…). Děkuju za případné jasné osvětlení, protože, co když si nějaký prostý občan chce svou závěť napsat prostě a jednoduše sám, že, bez vyžírek, včetně právníků. Což se dá pochopit, ne? Haré Krišna 🙏