Nejen v křesťanské církvi, ale i v řadě dalších náboženství bývalo většinou zvykem, že kněžská, mnišská a jiná zasvěcená povolání jsou přístupná pouze lidem, kteří nemají závažnější handicap. Podobně například obětní zvířata nebo plodiny nesměly být žádný „odpad“, ale naopak prvotřídní.
Z hlediska životního uplatnění těch postižených či odlišných lidí a úcty k nim to moc hezké není, ale je to vlastně taková pojistka, aby se kláštery nestaly odkladištěm nepohodlných a neužitečných lidí, kteří by se jinde neuplatnili.
Ale samozřejmě, že pokud se jacíkoliv lidé rozhodnou utvořit nějakou komunitu, dodržovat nějaké regule (řeholi) a rozhodovat si o tom, koho mezi sebe přijmou, tak je to jen a jen na nich, čemu budou věřit, co budou dělat a jak si budou říkat. Popřípadě se člověk může stát poustevníkem, šamanem, mudrcem, léčitelem, prorokem, obecním bláznem či jinak důležitou osobou – a u takových lidí se nonkonformita dokonce očekává a na pohlaví nemusí záležet.
Upravil/a: Bobek 2
0 Nominace Nahlásit |
Pokud má třetí pohlaví, nemůže být ani jeptiška, ani mnich, ale něco třetího. Taky by měli vlastní kláštery.
0 Nominace Nahlásit |
Nevím, ale slyšel jsem, že pokud se z panny má stát žena, tak ať se přestrojí za ministranta a jde sloužit mši
0 Nominace Nahlásit |
U otázky nebylo diskutováno.
Nový příspěvekannas | 5913 | |
Drap | 4620 | |
led | 3002 | |
Kepler | 2836 | |
marci1 | 2240 | |
zjentek | 1650 | |
ivzez | 1445 | |
quentos | 1420 | |
aliendrone | 1413 | |
elkon | 1312 |
Divadlo |
Etiketa |
Kulturní akce |
Literatura |
Náboženství |
Ostatní kultura a společnost |
Historie |