Pokud jste poprvé letěli letadlem, jaké byly vaše pocity?

Snad vše co jsi napsal se vzájemně mísilo a prolínalo. Nejraději bych letěl v nějakém historickém.

Vzrušení, obava, mírné pochybnosti…
Letadlo Hemus Air bylo jako optřebovaný kus z muzea :)
Létání nepatří k mým oblíbeným činnostem, párkrát a dost 😁.
Malá letadla (vyhlídkový let) vůbec nepřipadají v úvahu. Mně je špatně i v Pendolinu, v těch našich klikatých končinách (Cheb – Plzeň).

Dnes už viem, že pri mojom 1.lete pod nami to nebola mapa v 3D. Ale teraz vážne, Prvý let, jednoducho ako všetko,čo je po prvý raz som očakávala s napätím, radosťou i strachom. Všetko bolo nové, ale bola tu dôvera v umenie pilotov a technikov (ako sa písalo v novinách). Vtedy ešte nebol u nás známy vzdušný terorizmus a únosy lietadiel, o haváriách lesklých vtákov socialistickej výroby sa nepísalo, tak sme mohli, dnes už čosi nevídané neslýchané, navštíviť kokpit a pozrieť na zem očami pilotov a to bol naozaj jedinečný zážitok vidieť pod sebou ako na dlani Brno, Bratislavu a Trnavu súčasne… o tom meste vpravo pilot len tícho zašepkal „Viedeň“.
Odvtedy som už obletela Zem v rôznych lietajúcich strojoch, ale ten prvý let,… jednoducho bol to Prvý let. A ten posledný let,… to dúfam, že ešte nemám za sebou.

Nevím, jakým letadlem jsme letěli. Byl to vyhlídkový let
po kraji, kde jsou hrady a zámky. Já zvracela skoro celou
cestu.
Pak jsem na chvilku usnula a viděla asi jeden dva objekty.
Na začátku nám všem dali Kinedryl, ale nepomohl mi. Pak
jsem už nikdy do letadla nesedla.
Dělá se mi špatně jen, když si na to vzpomenu.

Letěla jsem zatím jen jednou, tedy poprvé a (alespoň zatím) naposled. Pocity? Ehm… byla jsem docela ráda, že jsme vzlétali asi v 6 ráno a do Prahy dorazili kolem 9. Takže jsem většinu letu zaspala. Mám fóbii i z menších výšek a pohled z té ohromné výšky na Istambul, který jsem pár dní před tím viděla z lodi fakt nebyl nic pro mne :)
Co to bylo za letadlo, netuším, něco normálního cestovního, žádný obrstroj, ale pidihrkátko taky ne.
Pokud jde o to čím bych chtěla ještě letět, tak já osobně zůstanu dobrovolně při zemi. :)

Pocity? – nic moc…
Nepamatuju si, o jaké letadlo šlo – ale malé, třepavé, to si pamatuju…
No – o moc lepší to nebylo, ani když jsem letěl naposledy – Boeing 737–400, malé, třepavé…
A obávám se, že příště se to taky nevylepší…
😉
Lítám nerad…

Můj první let jsem letěl letadlem Airbus A300 společnosti Air France, bylo to 24.prosince 1994.
Jaké byly moje pocity? Cítil jsem se úplně unesený.
:DDD

1. let – TU 154, žádné nepříjemné pocity, let vcelku klidný, moc jsem toho okénkem neviděl. Zato po vyhlídkovém letu 4místnou Cessnou byl žaludek asi dva dny jako na vodě. Pak následoval několikrát Blaník a motorové rogalo. Zvykl jsem si. Za nejkrásnější let považuji to rogalo. Je to jako na motocyklu, přímý kontakt se vzduchem, nádherný rozhled a křídlo nahoře poskytuje dokonalou ochranu před sluncem.

Všechny nejsilnější pocity jsi zmínil. Pokud pak jde o vlastní let, s manželkou se vždycky těšíme na start – na okamžik kdy letadlo vystřelí na plný plyn a setrvačnost nás zatlačí do sedadel. Silný prožitek rovněž umožňuje brzký let směrem na jih. Zleva vychází Slunce, napravo ještě panuje hluboká tma a dole jsou vidět rozvícená města.

Stroj už nevím, let Praha-Manchester, a bylo to super, akorát po přistání mi na tři dny zalehlo v uších a ani žvejkačka jako prevence nepomohla.
Určitě bych si zalítala znova a asi by bylo jedno v čem.

Prvně jsem letěla klidným letem aerotaxim z ČB do Plzně.

Nebála jsem se. Těšila jsem se. Když se letadlo poprvé rychle rozjelo a vzletlo, byl to super zážitek. A pak mě bavilo koukat z okýnka, co je pod námi. Bylo to normální cestovní letadlo do Anglie. A mám si vybrat v čem bych chtěla ještě letět? To je jedno, každý zážitek dobrý.

Občas jsem se lekla, že letadlo padá, ale oba dva lety dopadly dobře. Ale od té doby mám z každého dopravního prostředku zalehlé uši.