Pokud jsem hologram, tak ale jak asi mně promítající dal tu schopnost cítit, když si sáhnu a čichnu, nebo když ochutnám?

Hele bejku, už jsem ti psal, že v reálu nejsme hologramy ve smyslu, jak si hologram představuješ (tedy… POKUD si představuješ hologram tak, jaký skutečně je). 😉

Holografický princip je prostě jen název, hrubý příměr něčeho, co je ve skutečnosti nesmírně složité. Vysvětlit ti to NEDOKÁŽU (a to i kdybych nebyl limitován časem/rozumným rozsahem odpovědi). Jediný způsob jak by se to dalo zaonačit by byl, kdybys jako já tuto problematiku měl jako celoživotního koníčka NEBO „prošel rychlokurzem“ (absolovoval matfyz).

MOHL bych ti psát o superstrunách, což jsou hypotetické JEDNOROZMĚRNÉ „objekty“ (už jen použítí termínu „objekt“ je v souvislosti s „JEDNOrozměrným něčím“ DOST na palici), které určitým způsobem „vibrují“ v JEDENÁCTIROZ­MĚRNÉM [ JJ, je to 11, nikoliv překlep!!] prostoročasu, o „2D membránách“ (prozměnu „DVOUrozměrný hypotetický objekt“), o Hilbertových prostorech a topologii. Třeba taková „2D membrána“, kterou by sis mohl easy představit jako normílní, „slušnou“ matematickou rovinu ovšem NEMUSÍ mít „2 strany“, jaké má každá euklidovská rovina, klidně si vystačí s JEDNOU stranou, další prostě NEMÁ. A vmíchnout do toho mechanismus působení Higgsova pole (které hmotě „dává hmotnost“), ale už jen přibližné objasnění každého zmíněného jevu/„objektu“ by bylo maso.

Prostě se smiř s tím, že zde NEJDE o nějakou filologii či humanitní vědu, kde si s přehledem vystačíš s primitivními příměry. Takdy jde o FUNDAMENTÁLNÍ jevy jsoucna a tak nějak NEJSOU jednoduché, no. Zrovna nedávno se zde někdo ptal na „nekonečnost“ a to je přitom „brnkačka“. Pochop, já tě NECHCI odrazovat (naopak, dokonce jsem přesvědčen, že tohle je jediná problematika, která stojí za usilí k obeznámení se). Jenže to, že „hurá, už vím za jaký konec se drží kladivo“ z tebe NEUDĚLÁ kvalifikovaného opraváře Hubbleova teleskopu. 🙂

Zase už tě to bere? To by měl Chocholoušek radost.