Pokud je váš vedoucí o generaci mladší a má ještě k tomu nižší vzdělání, kdo pozdraví první?

jiná odpověď

Samozřejmě ty pozdravíš vedoucího. Má vyšší společenské postavení
. Nikdo nenosí na klopě seznam škol a kurzů, které absolvoval.

Upravil/a: Drap

vy

1. Je to jedno. Mravy jsou sice fajn, ale pravidla etikety NĚKDY řeší kraviny, detaily na kterých vesměs nezáleží. Častokrát se stane, že nadřízený zdraví jako první – protože si jako první všimne ostatních, protože je pohotovější, je veselejší, slušnější, zdraví na dálku atd… nic na tom není. Zkrátka pozdraví člověk člověka nehledě na cokoli jiného. Že někdo pozdraví (jako první) – za to se nemusí vůbec stydět.
BTW ve společnosti je někdy nemožné dodržovat etiketu (obzvlášť do detailu), protože většina lidí ji vůbec nezná, popřípadě se domnívá něco jiného (velmi časté je napříkald, že si ženy myslí, že mají všeobecně přednost – například i ze schodů a podobně – a tohle je ještě takové „důležiější“. V těch jiných drobnostech selhávají všichni). Na místo vysvětlování etikety a hraní si na nějakého chytrolína, je tedy vhodné nechat je v tom, co si myslí a přizpůsobit se.

2. Dle pravidel vždy zdraví podřízený nadřízeného nehledě na věk, pohlaví nebo vzdělání. Na tom vlastně nesejde. Na vzdělání už vůbec ne. Spousta lidí – podnikatelů ale i vedoucích/ře­ditelů (často tatáž osoba) – má jen SŠ nebo dokonce ZŠ vzdělání a zaměstnanci mají kolikrát VŠ. To není nic nezvyklého.
Jinak zdraví jako první mladší staršího, muž ženu atpod. – ale netýká se to nadřízeného. Vždy podřízení zdraví nadřízeného jako první… ale jak říkám, je to jedno. Kolikrát ani nemůžeš jako podřízený pozdravit nadřízeného jako první, protože tě zkrátka předběhne a je pohotovější.

Upravil/a: Disraeli

jiná odpověď

On, protože já jsem mírně nahluchlý a mám astigmatismus, takže je vysoce pravděpodobné, že si mne všimne mnohem, mnohem dříve, než já jeho, pak pozdraví potichu, a pak bude tvrdit, že jsem hovado. 🙂

Jak už Ti napsal Disraeli, etiketa je jakousi směsí diplomatického protokolu a mravů šlechty, takže v reálném životě se moc neužije. Je dobré to znát, ale není to dogma.

Vždycky zdraví ten, kdo někde vleze, takže třeba když já budu na pracovišti, a on přijde, zdraví on, když bude na pracovišti, a já přijdu, budu zdravit já. Pak zdraví společensky významnější, což je vždycky ženská, ale pokud jsou to dvě osoby stejného pohlaví, tak je společensky významnější nadřízený, pak podle věku.

Moc se v tom nepatlej, nebo se v tom zahrabeš. Když uvidíš někoho, koho znáš, pozdrav ho. Když pozdraví někdo Tebe, odpověz mu. Jednoduché pravidlo, se kterým se dá docela dobře žít i bez znalostí jemných nuancí diplomatických protokolů. Stejně Ty k audienci k jejímu veličenstvu nepůjdeš, a kdyby, tak Tě protokolář poučí, buď v klidu! 🙂

jiná odpověď

Společensky významnější je vedoucí, ať je to klidně největší hlupák v širokém okolí, takže zdravíš první. Obvykle ale pozdraví ten slušnější dříve. Nehodí se, aby nadřízený čekal až ho podřízený pozdraví první.

jiná odpověď

Náš vedoucí a zaměstnavatel (lékař), v jedné osobě, nás vždy při příchodu zdraví vždy první.
Záleží také na situaci, kde a kdy se setkáte. Většina lidí, která vejde do místnosti pozdraví, bez ohledu na věk a společenské postavení.
Při setkání mimo pracoviště, zdraví podřízený nadřízeného. U odlišného pohlaví, často, bez ohledu na společenské postaven,í pozdraví muž ženu.

vy