Pokud dcera nenávidí biologického otce a později také syna, který bude „celý on“, může za této situace jít jen o vzorec?

Pokud dcera nenávidí otce a později také syna, který bude „celý on“, může zde jít o pouhý vzorec, tedy o převzaté chování své matky?
(Ptám se proto, jestli vůbec má smysl takové dámě, dříve dceři biologických rodičů, nyní matce vlastních dětí, v tomto ohledu cokoli vyčítat a jestli má pro ni vůbec smysl jakákoli rozprava s psychiatrem či ambulantní léčba na psychatrii, protože pokud jde o vzorec, tak tato osoba prakticky za nic nemůže a to taky znamená, že v tomto ohledu o sobě „nic neví“ a z logiky věci je proto zcela zdráva. Děkuju.)

Odpovědět

Zajímavá 0 před 478 dny

Sledovat Nahlásit

Diskuze: napište první příspěvek

Odpovědi

da ny

Ona ta dcera, která nenávidí svého otce, mívá „narušený“ vztah, především k partnerům (v soužití).
Někdy může pomoci vedení odborníka (psycholog, kouč aj.). Často nejde ani o nenávist k otci, ale o narušené vztahy. Nedostatečný zájem, jeho absence. vysoké, nenaplněné nároky ze strany otce. Snaha dcery potěšit ho, zavděčit se, obětovat se a to pak i ve vztazích. partnerských, přátelských, v práci.
Velmi zřídka matka „nenávidí“ svého syna, byť se bez vlivu na výchovu, může částečně „podobat“ svému otci. Něco si přinese na svět v genech, i když to nemá od koho „okoukat“.
Syn by musel dle mého názoru matce hodně „ublížit“ (okrást, fyzicky, usilovat o život apod.).
Problém asi může být u dítěte nechtěného, s nemilovaným, nenáviděným otcem dítěte. Pokud si to uvědomí včas, takové dítě nikdy nevychovává, odloží.
Matky velmi často své děti milují, bez výhrad (ne tak otcové). Bude mu péci řízky, buchty, a nosit do kriminálu, i kdyby zabilo…