Podle čeho nejdříve soudíte člověka, se kterým se seznámíte a o němž nevíte nic, než mu začnete aspoň trochu věřit?

pochybujem že človek sa dá spoznať rýchlo – a ak áno, tak iba v tom negatívnom zmysle.
poznávanie chce svoj čas – najmä tých dobrých vlastností.

;-Q

Pouze oči nestačí. Abych člověka poznal musím s ním mluvit, nejlépe několikrát. K poznání je potřeba si všímat mluvy, myšlenek, řeči těla a vůbec celkového dojmu.

Hodně napoví intuice, samozřejmě také pohled,chování,re­akce.
Trvá ale delší dobu než se rozhodnu někomu věřit a pustit ho do svého soukromí.
Naučila jsem se nejprve vyslechnout a řídit se instiktem,potom si o dotyčném udělám úsudek.
Na notorické předavače soukromých sdělení funguje malý fígl,třeba pikantnější,ale neškodící osobní příhoda.Pokud je z ní za pár dnů veřejné tajemství,je jasné,odkud vítr fouká a je vymalováno.
Křivák nebo agresor se málokdy umí přetvařovat dlouho i přesto, že se snaží negativa skrývat.A takoví druhou šanci určitě nedostanou.

To je těžký.Mě stačí pár minut a už vím na 95 procent jaký ten člověk je.Je to zkušenost před kterou bylo mnoho facek od života.Stačí vyjadřování,pohyby rukou.Nejvíc se mám na pozoru před lidmi s takovým tím stálým úsměvem na tváři.

Nejdřív?
Podle stisku ruky při seznámení.
Ovšem do ´soukromí´ si člověka hned tak nepustím – takže mi sobci či klevetilové, v zásadě, nevadí – nikdy se mi nedostanou dost blízko.
😉

Jen podle pohledu do očí,to je vše…
Doplňuji:
když se seznámila se mnou,tak jsem ksicht odhodil,ale bylo fajn,co????

Upravil/a: anonym

Podle jeho chování ke mě a k ostatním lidem v delším čase.
Dokážete člověka posoudit i podle výrazu očí? Ne, a přijde mi divný to dělat.
Já si nedělám domněmky o člověku hned jak ho uvidím. Něco si můžu myslet, ale dostatečně si uvědomuju, že to tak být nemusí a nechám tomu víc času. Svoje opravdu osobní věci neříkám nikomu, takže to pro mě není moc nebezpečný. 🙂