Odpoveď byla označena jako užitečná

Tohle nikdo přesně nevíme… neobjektivita nám zabraňuje si to uvědomit ;(

U těch schopnějších podle mých zkušeností nedochází moc
často k podceňování vlastních schopností ani jiných.
Nedochází u nich k přeceňování vlastních schopností
a dokáží ocenit i zásluhy jiných. Lze se u nich setkat i s pokorou.

Pravdu a objektivitu (+ smysl pro spravedlnost) považuji
za hodně důležité, ale za důležitější považuji vztah k lidem.

Myslím si, že nikdo nedokáže být objektivní i kdyby se sebevíce snažil.
Vlastní zkušenosti si těžko dokáže úplně odmyslet, nevěnovat jim žádnou pozornost.

Být objektivní je někdy velice těžké. Je to o to horší, že si podvědomě nepřipouštíme omyl. V práci technika jsem proto dával přednost práci v týmu, kolikrát jsem se plácl do čela, jakého jsem se dopustil omylu. Když už tým k dispozici nebyl, tak jsem aspoň problém konzultoval.

Odpovím dvěma otázkami:
a/ platí, že hloupost je nejzvláštnější za všech nemocí. Netrpí jí nemocný, ale ti okolo něj
b/ proč starší generace akceptovaly mínění, že starý rovná se moudrý, avšak dnes převažuje názor, že starý rovná se hloupý?
Zdroj: Jacques Prévert

Upravil/a: dudu

Ne vždy, ale u některých jedinců to tak bývá. Je velmi obtížné, nebo spíše nemožné, je přesvědčit, že se mýlí a že skutečnost je jiná. I občas zde, můžeme narazit na takové a potom jakákoli diskuze s nimi je bezpředmětná.
Většinou mám ke zjištění vědců ze zámoří, z různých univerzit značné pochybnosti , nebo vážné výhrady. V tomto případě však považuji všechny tři body za pravdivé

PLatí. Každý je sám sobě svědkem!