Platí, že lež má krátké nohy, bohužel, pravda je má často chromé? Pomůže k poznání skutečnosti věta No comment?

V dnešní době bývá i značný problém, určit v jistých případech jaká je vlastně pravda. Často se lež vykládá za pravdu a opačně. Běžný člověk i se selským rozumem se v tom očividně musí ztrácet.

Sakra dobrá a zajímavá otázka! 👍

Odpovědět na ni, ovšem, bude poněkud nesnadné. 😅

Možná 121× jsme tu probírali jednotlivé definice pravdy, opakovat to nebudu.

Začněme pravdou objektivní versus pravdou subjektivní:

vezměme tento příklad:

máme takového, jednoho, váguse, v bílé kšiltovce. A tady tento vagus, v bílé kšiltovce, krade každodenně. Jde do krámu, toho nebo toho, a pokusí se něco ukradnout. Při tom ho chytí profous. Vágus v bílé kšiltovce se ptá profouse, jestli by to nešlo nějak. Profous vágusovi v bílé kšiltovce praví, že nešlo. Vágus se vezme takto dozadu (u nás do jídelny, jinde na to mají speciální cimru), zavolá se městská tajná policie MěStaPo. Přijede městská tajná policie MěStaPo. Vágus v bílé kšiltovce ptá se kluků od městské tajné policie MěStaPo, jestli by to nešlo nějak. Kluci od městské tajné policie MěStaPo mu říkají, že nešlo. Zlegitimují ho. Vágus v bílé kšiltovce nezapírá – ví, že je to risiko povolání, a že je na kamerách. Kluci od městské tajné policie MěStaPo nabízejí vágusovi v bílé kšiltovce pokutu na blok. Vágus v bílé kšiltovce souhlasí (i když to nikdy nezaplatí). Sepíše se to, vágus je propuštěn, kluci v bílé kšiltovce odcházejí.

To je dopoledne. Odpoledne vágus v bílé kšiltovce krade v jiném obchodě jiného nejmenovaného řetězce. Je lapen profousem – protože má tu bílou kšiltovku, a protože je takto smaženka, tak je nenápadný jako sněhulák na Sahaře, a už od vchodu si ho profous „hledí“. Zase stejné kolečko: nešlo by to nějak?, nešlo, kluci z MěStaPa: nešlo by to nějak?, nešlo, dáme to na blok?, dáme, sepsáno, odchází.

Druhý den ráno, vágus jsa, sice oholen a oblečen do úplně jiného mundůru, ale v té samé (debilní) bílé kšiltovce, krade v jiném obchodu jiného nejmenovaného obchodního řetězce. Profousové už ho znají, tak si ho „hledí“, takže je – zase – lapen. Zase stejný mustr: nešlo by to nějak – nešlo – MěStaPo: nešlo by to nějak – nešlo. Potud stejné. Jenže – moment – už toho má za dva tejdny XX, musíme zavolat „na státní“, jestli to už nemá trestný čin. Tak kluci z MěStaPa zavolají „na státní“. Přijede „státní“. A zavolají DS, že – ten a ten – kolik toho, vlastně, má. Tak DS volá OD, perlustrují si ho: berte ho! Tak je, vágus v bílé kšiltovce, zajištěn.

Vágus v bílé kšiltovce, jsa zajištěn jako zjištěnec, jede na vejlet na OOP. Tam, po sepsání potřebných papírů, a taky až je volná hlídka, ho vezou na OOK. Na OOK ho dají na CPZ. Pak si pro něj přijde vyšetřovatel: vágus v bílé kšiltovce nezapírá – je institucionali­sovaný, „starý mazák“, ví, že to nemá smysl. Tak červeňák a eskorta na soud do soudní cely. Volá se prokurátorce, „že tu je vazba“. Prokurátorka volá na soud, že „je vazba“. Soudní profous vytáhne soudkyni z kanafasu, „že tu je vazba“.

Je veřejné zasedání. Vágus v bílé kšiltovce, maje tedy kšiltovku sundánu z hlavy, dělá Milušu papušu, a dušuje se, že už nikdy neukradne ani zápalku, že si je všeho vědom, všeho lituje, a tak různě a podobně. Soudkyně, rozespalá, váguse pouští.

Jakmile se dostane vágus zpátky, tak jde zase do obchodu a zase ukradne. Kolečko naprosto stejné: přijde MěStaPo, volá na „státní“, přijedou „státní“, zajištění, CPZ na OOP, eskorta, CPZ na OOK, soudní cela, neveřejné zasedání. Vágus zase takto stojí, drže bílou kšiltovku v hnátách před „tribunálem“ a dušuje se, že si je všeho vědom, všeho lituje, a ne, už nikdy nic neukradne. No, ano, ale to se dušoval předevčírem taky, že. 🤦‍♀️🤪😅 No tak nic, tak je vágus s bílou kšiltovkou ubytován a policie ho eskortuje do vazební věznice.

Ubytovanec je, přirozeně, odsouzen nepodmíněně, jako recidivista. Na Lageru vágus s bílou kšiltovkou „seká latinu“, protože, že jo, on to zná. Tam se vykrmí, má tam to lékařské opatření, takže ho tam odčerví, odbleší, atp. (minuta ticha za všecky jeho agenty kożuchowe 😔😔😔), no a tak „na půlku“ jde „domů“ („na půlku“ znamená, že po odpykání 1/2 délky trestů žádá, ale započítává se i vazba, no a pak čeká, než soud rozhodne, že, takže to není na půlku, ale po půlce – proto v uvozovkách, říká se tomu tak).

A zase začne celé kolečko dokolečka dokola.

Tak, máme modelový příklad, který je ale reálný, není to fikce.

Z pohledu toho váguse s bílou kšiltovkou, eo ipso, z pohledu jeho ryze subjektivní pravdy, se on chová naprosto správně a legitimně, protože on za to nemůže, protože oni mu rodiče …, protože … a protože … (je etablován v roli oběti). Z pohledu jeho subjektivní pravdy je špatný ten profous na krámě, co ho – pořád – chytá, ta soudkyně, co ho uvazbila i ten soudce, co ho odsoudil etc. etc. etc. Z jeho úhlu pohledu jistě.

Z pohledu toho profouse na krámě, co ho chytá, je chování toho váguse s bílou kšiltovkou naprosto nepřijatelné, protože mu tím, akorát, přidává zbytečně práci. To je jeho subjektivní pravda. Naprosto stejná subjektivní pravda bude na straně kluků z MěStaPa, policie, zástupce státního i té soudkyně, co ho uvazbila (je to „civilářka“, kdyby nekradl, mohla spát!).

Ale co z úhlu pohledu soudce, který ho soudil, nebo – třeba – profousů na Lageru, nebo vazební věznici, kteří ho tam strážili? Jasně, soudce je právník se vzděláním potřebným pro výkon advokacie, jistě by se uživil i bez váguse s bílou kšiltovkou. Ale profousové? Představme si to, argumentum reductione ad absurdum, že by najednou nebyly úmyslné trestné činy, ani přestupky. Jenom ty nedbalostní. Tak za ty se zavírá minimálně, takže by nám stačila jedna věznice na kraj velikosti rodinného domu, a v ní dva profousové. Tak?

Protože takovéto krádeže v obchodech jsou malum prohibitum, nejsou malum per se.

A nebo jiný příklad: politika.

Politici nelžou, a pokud ano, tak jsou to blbci, kteří skončí. Ne, nelžou. Oni pouze říkají účelově vybrané části pravdy, jejichž podání způsobí to, že 98% lidí si utvoří závěr odlišný od toho, který tím mínil politik. A pak se lze vždycky vymluvit, že se – sice – snažili, ale shodila jim to oposice, nebo – třeba – ještě nebyl pravý čas. Prostě, kecy v kleci, nijak nepřezkoumatelné. Je to lež? Filosoficky není, stricto sensu není problém na jejich straně v tom, že 98% lidí jsou idioti, kteří neumí kriticky a racionálně myslet. Morálně je to ale forma propagandy, eo ipso manipulace. Lež to není, ale je to hanebné.

A co apriorismy a domněnky?

Pár dnů zpátky tady tři uživatelé odpověděli, že „člověk, který byl nejblíže dokonalosti“ (aniž by se kterýkoli z nich, nebo tazatel, obtěžovali definovat definici a margo pojmu dokonalý, jako by to byl exaktní termín, a k tomu všeobecně známý 😅), byl Ježíš Kristus.

Hezké, no, ale Ješua ben Josef je domněnka, nebo také jinak mythologická bytost, v absolutní rovině stejná, jako Zeus, nebo třeba jednorožec. Ano, jistě, typová pravděpodobnost skutečné existence Ješuy ben Josefa v historii je mnohem, mnohem vyšší, než u jednorožce, ale pořád o jeho existenci nemáme jediný důkaz.

Kdyby to postulovali jako to, že věří – v to a to, a proto, jestliže by skutečně žil, pak by jej považovali za člověka nejblíže k dokonalosti, žádný problém by s tím nebyl.

Takže? Lež nemá krátké nohy, naopak. Na lži stojí celá naše civilisace a většina naší morálky.

Protože vyjdeme-li z definice lži jako pravdy e contrario (absolutní skepticismus), pak všecko, co není objektivní materiální pravdou, je lež. Tedy, ano, jistě, je možné, že Ješua ben Josef žil, je to dokonce vysoce pravděpodobné, je také možné že byl takový jak popisují, ku příkladu, kanonická evangelia, arciť už je to méně pravděpodobné. Ale jsou to pouze hypothesis, pouze domněnky, a proto takto by měly být definovány a podávány. Činí-li někdo něco jiného, potom nepíše / nehovoří objektivní materiální pravdu, eo ipso, lže.

I s chromou nohou je možné zvítězit nad „tou krátkou“.

Dovolím si nesouhlasit s Drapem:

„V dnešní době bývá i značný problém, určit v jistých případech jaká je vlastně pravda. “

Ne, nebývá. To jen lež prosákla do vyšších vrstev společnosti. To je celé.

A co je pravda? Lidstvo se tomu již začalo bránit. K tomu není co dodat, to je celé.

Annas pokud jsem čerpal dobře a nebyl to čistokrevný dezolát , tak J.F. Kennedy byl zastřelen v roce 1963 mezitím se jednalo o různé názory skoro pravdy a po 50 letech v roce 2013 byla sdělena pravda.
V roce 1968 obsadila vojska Československo běhala různá pravda po padesáti letech / 2018 / odtajněny svazky KGB a mimo jiné – soudruh Dubček dostal za úkol odstranit karbaníka Tonyho poněvadž Sověti potřebovali umístit rakety co nejblíže na západ, což se soudruhu povedlo poněvadž Tony rakety deset let Brežněvovi odmítal a soudruhu Dubčekovi se to povedlo za půl roku.
Takže některé pravdy se možná dozvíme v roce 2073

K první části – PLATÍ, k druhé – NEMYSLÍM že pomůže.
WTF? Nový profilový obrázek – kytka upírka? 😉 😄

Některé lži jsou velmi průhledné (např. hoaxy) tam platí, že mají krátké nohy. Jo ještě mne napadla věta, kterou jsem někde slyšel, nebo četl: „Lež, máš krátké nohy“ 🙂.

Výrok „lež má krátké nohy“ se obvykle používá k tomu, aby se zdůraznilo, že lhaní může mít dlouhodobé negativní důsledky a že pravda nakonec vždy vyjde najevo. To, že pravda může mít „chromé nohy“, znamená, že může být někdy obtížné ji zjistit nebo dokázat.

Věta „No comment“ se obvykle používá jako odmítnutí komentovat nebo diskutovat o něčem, co by mohlo být kontroverzní, citlivé nebo nebezpečné. Tato věta však nemusí pomoci k poznání skutečnosti, protože odmítá komunikaci a dialog, které jsou často důležité pro objasnění skutečností.

K poznání skutečnosti je nejlepší se snažit získat co nejvíce relevantních informací, snažit se být objektivní a kriticky přemýšlet. Pokud se vyskytnou nejasnosti nebo otázky, je nejlepší hledat odpovědi a diskutovat o nich s ostatními, aby se dosáhlo co nejpřesnějšího a úplného pochopení dané situace.