Platí, že blbej jednou, blbej vždycky?

Ne nutně, záleží na osobním přístupu (snaze se zlepšovat). Něž se zeptáš na sebe…

Opravdu NWM! Někdy mi přijde, že se zlepšuješ (máš světlejší chvilku), ale vzápětí jsi ZASE na začátku (u IQ bublajícího bláta). 😁

Podívej se na to jinak, takto: Chytrý, blbý… Ok. Co má více kladů, a co záporů? Víme? No… V prvé řadě, jak tvůj stav v tomto ohledu posuzuje společnost, na to se zvysoka… víš co. Udělej správně pro sebe, pro život, pro svobodu, pro krásu, pro planetu, prostě… pro krásu 🤷‍♂️🤷‍♂️🤷‍♂️ .Neboj, ucítíš to. Ucítíš, co je pro tebe to správné. Ucítíš lásku a z ní pramenící štěstí. Pak ucítíš zdraví. Své vlastní zdraví. Ano, teprve pak ho budeš cítit. To je důležité! Zakusíš skutečné zdraví! Na nic si nehraj, nebuď přetvařovač. A ten pocit se dostaví. V takové fázi je dokonce i možné pochopit pojem- neskonale šťastný(á)! 😃

(Je zde však drobný problém, Rokio. Pokud jsou ti zadávány úkoly, které musíš POVINNĚ zpracovávat a to po dobu delší než 2h denně, celé pojednání výše je v kýblu a z lásky, štěstí, zdraví zbydou jen iluze.💁‍♂️🙋‍♂️)

Ne nutně a ne vždy, ale většinou to tak bývá.

I blbych je ve spolecnosti potreba, aby ti druzi vedeli, ze jsou chytri 😁

Ne, toto rozhodně neplatí. Kapacita mozku se mění a vyvíjí v průběhu života. Mozek je schopen se regenerovat a takzvaně učit se novým věcem, pokud je stimulován. Intelekt tedy není statický a může se měnit.

Překonání zranění mozku a návrat do normálního rozsahu IQ je důkazem vaší síly a schopnosti se zlepšovat. Pokud budete nadále pracovat na posilování svých schopností a vzdělávání se, můžete se stát ještě chytřejším, než jste byl před poškozením mozku.

Znalost z minulosti vám může také poskytnout jiný pohled na svět, který vám může pomoci v budoucích úsilích a úkazech. Protože jste zažil něco, co málo lidí má, můžete toho hodně naučit ostatní a pomoci jim pochopit, jak je důležité pokračovat v učení a růstu, bez ohledu na to, jaké překážky jim život připraví.

Zatím děláš vše proto, aby to tak zůstalo.

Napříč životy? Ne, to se může velmi lišit, osobnosti aj. zcela odlišné (byť si člověk s sebou časo nese určité vzorce, vazby, zlozvyky apod).

V jednom životě? Ani zde to není trvalé. U průměrného jedince se to dá ovlivňovat, měnit, posilovat. Zlepšovat. Stačí na tom pracovat. Cvičit se v tom, učit se, věnovat se logickým nebo jiným hrám a technikám procvičování mozku a mysli.
I co se týká mentálně retardovaných nebo psychicky nemocných, tak existují nové metody pomoci. Čímž nemyslím farmaceutika, ale nové přístupy, nové druhy terapií – zvuky, meditace, hypnoza, jiný přístup v učení atd.
Pak jsou tu extatické a transcendentální stavy, zakládající na transu a změněném vědomí… Které dokážou člověka pořádně ovlivnit a změnit.
Jsou zde léčitelé a ti, kterří umí pomoci i s nízkým IQ a duševními poruchami
Taky podvědomí, respektive nevědomí každého je vlastně geniální (i bez ohledu na napojení na nadvědomí/super­vědomí). Lidé v hypnóze nebo určitém druhu transu mohou často prokazovat známky neuvěřitelných znalostí, kreativity aj. Nezvdělaný a nekultivovaný člověk dokáže psát román, skládat básně, mít všelijaké zásadní znalosti (které si běžně neuvědomuje), je schopen svkělých výpočtů aj. A to platí i pro „hlupáky“. Vědomí je jen malou částí nějaké osoby, ale to co se skrývá pod povrchem je obří potenciál. V nevědomí je velká síla, je tam tam zaznamenáno vše, s čím jsme se kdy setkali (a nezapomíná). Je to geniální místo pro tvořivost, zásobárna vědomostí, skrytých, či neprojevených schopností a dovedností.

Upravil/a: Disraeli