Platí stále, že dáma podle etikety neříká,„vole“? Nezdá se vám, že občas si ženský slovník v ničem nezadá s mužským?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Někdy by zrudnul i starý a podnapilý dlaždič.
Nerad jsem si vyslechl odbornou debatu,kdy tři děvčata hodnotila nějakého kluka.Holkám bylo tak 15 let.To bylo něco.
A etiketa je cizí slovo.Prázdný pojem.
S etiketou se nedá dost dobře žít naplno,být cool,natož být „in“.

Morálka upadá takovým bleskem,že už dávno mluví sprostě i děti ve školkách.
Také,když projdu okolo slečen,které vypadají jako „poupátka“,ale do „huby si nevidí“,tak je mi trapně i za ně.
Sprostě se mluví snad skoro všude. Zdárným příkladem úpadku morálky jsou i naši politici. S tak nízkou úrovní(jestli se ovšem dá mluvit o nějaké úrovni),se kterou nás hrdě reprezentují,bych nevylezla ani vynést koš.
Smutné je,že ženy už ani nejsou ženy..Kde je ta ženská jemnost a slušnost?..

Zena,ktera pouziva prvky muzu-neni zena.Mlade slecny,nemaji vychovu k zenske strance od mala.Jaksi se opomiji domaci etiketa k vychove,budoucich zen a zakladatelek rodiny.Rodice v tomto smeru spolehaji jen na skolu.

Dáma se určitě podle vyjadřování pozná i dnes.
Nemyslím si, že hrubostí dodá žena svému postavení na důležitosti. Autorita se buduje profesionalitou a schopností kolektiv podřízených řídit. Že by u toho platilo, čím hrubší vyjadřování, tím lepší vedoucí, to pochynuji.
Všeobecně mám z poslední doby zkušenosti, že dívky bývají vulgárnější než chlapci. Asi před třemi lety mne zarazil slovník dvou hochů, kteří šli pár minut za mnou. Nedalo mi to a zeptala jsem se, na jakou chodí školu. Vysvětlili mi, že mezi spolužáky by se slušným slovníkem neobstáli. Tak nevím. Chtěli jsme výchovou svých dětí docílit právě tohoto?

Nemyslím si to. V praxi jsem poznal několižen ve vedoucích funkcích a neměly zapotřebí používat podobná slova. Znal jsem jednu paní ředitelku, jeji podřízení byli většinou muži , většinou starší, a na jednáních se i mužové chovali a mluvili slušněji, než běžně mezi sebou.
Občas také nechtíc vyslechnu nějaký rozhovor dnešních studentů, a i když se nepovažuji za nějakého slušňáka, či moralistu a ledacos snesu, tak swe dost často stydím za ně, pro mne většinou neznámé lidi.
Nevím, zda to nese tato doba , ale před několika léty toto určitě nebývalo.

Nikdy jsem slovo vole nepoužila v běžné řeči…a to není ale nic neslušného proti tomu co dnes mladí „vyprodukují“ ,nechtěla bych být učitelkou nebo se mezi mladými denně pohybovat…nějak mi jejich slovník hrozně vadí a děvčata si myslí jak s tím neokouzlují chlapce …je mi z toho smutno.
Vím z praxe ,když se muž pohybuje mezi ženami tak taková slova nepoužívá ,to jen muži mezi sebou , no a pak hlavně ti mladí.

Říkám tomu „blábolecí období“ 🙂 děti z toho naštěstí vyrostou.

Mám k tomu celkem benevolentní přístup. Chápu čím je to způsobené, a nesnažím se proti tomu zbytečně brojit.

Dítě nikdy neřekne spolužákovi „ten guláš, je dnes chvalitebný, příteli“, místo toho řekne „vostrej matroš, vole“ oba si rozumí ten druhý už není třeba tak bystrý a pokusí se vypotit vtipnou odpověď, moc se mu to nepodaří a tak pronese jen „sra*ky“ v duchu se zasmějou a v tomhle věku prostě neřeší že ta konverzace jen zabíjí ticho bez valného smyslu i významu , jsou spokojeni už jen tím že průběžně demonstrují svoji nespoutanost zažitými konvencemi …

vymyslet nějaký ogirinálnější způsob jak si obvyklou a očekávatelnou frázičku sdělit je prostě obvyklé a patří k rozvoji každého dítěte.

Neustále se v tomto věku něco učí, sice absorbují zkušenosti jiných ale nedělají to prostým nekritickým memorováním. Naprosto přirozeně se snaží každou z myšlenek konfrontovat s vlastní hlavou – ta je však v útlém věku ovládána právě fantazií a zvídavostí více než rozumem a touhou věci dotahovat k dokonalosti 🙂.

Totéž platí i o jazyku. Ale jak říkám, vyrostou z toho.

Je důležité si uvědomit v čem je podstata věci: mladší generace zcela pochopitelně nesnáší strach z novinek nebo utlačování fantazie, pojem tradice jim neříká naprosto nic, naopak hledají originalitu na každém kroku a umí ji i ocenit malým dílem respektu, jsou pohánění touhou po čemkoliv novém. Jak stárneme bývá to naopak, nastupuje strach ze změn, a protože nestíháme změny ve svém okolí sledovat tak dobře přichází i snaha zastavit vývoj všeho do nalinkovaných norem – tradice, což opět ostře kontrastuje s pohledem mladších potomků, které každá změna fascinuje.

Forma jakou sdělíme informaci se zkrátka mění, a podléhá modním trendům, smiřme se s tím, naučme se formu ignorovat a více se snažme porozumět obsahu sdělení. Je to příliš troufalé? Pokud jste učitelé češtiny na základní škole, pak jistě ano, pokud se snažíte především zůstat v aktivním kontaktu s rodinou tak jistě ne 🙂

Opakuje se to stále dokola, je to problém který nová generace ani nevidí, a proto jej ani nemůže řešit.