Avatar uživatele
anonym

Placete casto

nestydim se za plac,posledni dobou je toho k placi dost a dost.Vetsinou v bezmocnosti me to dozene k placi.A Vy?Dekuji

Uzamčená otázka

ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce

Zajímavá 2Pro koho je otázka zajímavá? annas, quentos před 5309 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
kropitko

Když už,tak smíchy,nebo vzteky

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
quentos

Jj, a taky se za to nestydím. A ty kydy, že „[pořádní] chlapi nepláčou“, ať si společnost strčí za klobouk. Proč je asi drtivá většina pacientů psychiatrie a psychologů složena právě z mužů? No nejspíš zrovna proto, že je společnost nutí pláč potlačovat. Pak to takhle dopadá. Ventilovat city musí každý, nikomu se jen tak „nerozplynou“, vždycky se někde ukládají.

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
Luss

pokud brecim, tak brecim spis ze vzteku a bezmoci, nez litosti. /asi podobne jak pisete Vy i kropitko/

myslim taky, ze plac z litosti totiz ubyva vekem, zkusenostmi a zivotnimi kotrmelci. pak uz zustava ten plac ze vzteku.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
anonym

Nemám s tím problémy.Je to přirozené.Stejně jako smích.Ne že bych štkal,prostě mi občas tečou slzy.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
annas

Každá nespravedlnost a nečestnost mě vyvede z míry, takže občas se u mě objeví bez ohledu na můj věk slzy lítosti. Musím říct, že toto dědictví po rodičích se mě dost natrápilo a stále trápí.. Ale podle tvrzení lékařky jsou i slzy určitým způsobem uvolnění.
Občas pláču i od smíchu, ale zase tolik příležítostí ke smíchu nemám.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
anonym

Musím se přiznat že naposledy jsem plakal když mi na podzim umřela jedna andulka a za měsíc na to druhá.Měl jsem je 10 let,byly ochočené.Ještě dnes na ně myslím a je mi moc smutno.Také je mi smutno když si vzpomenu na školu,spolužáky a na bezstarostné mládí.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
ReHu

Dříve jsem plakala častěji. V současné době se snažím více řešit.
Nejčastěji mě rozhodí nespravedlivost a ubližování dětem a zvířatům. To si připadám bezmocná.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
iwetax

Já brečim většinou když se hádáme s partnerem a on je napitej a říká hnusný věci. To je tak jednou za měsíc.
Pak brečem když si vzpomenu na maminu jak byla ochrnutá a špatně mluvila a chtěla mi svojí špatnou řečí vysvětlit ty ženské věci a já jí vůbec neposlouchala.
Pak když si vzpomenu na psa který byl moc hodný, já ho krmila a pak ho utýrali cikáňata. Je to taky bezmoc. Že už mu nepomůžu. Byl to takoví toulaví pejsek. Hrůza ach jo.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
sisi0110

No většinou při nějakém psychickém vypětí. Například jsem dělala diplomovou práci byla jsem pod tlakem. No a to mi pak stačila jen malá hádka nebo někdo na mě trochu přitvrdil a byl pláč.

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce

U otázky nebylo diskutováno.

Nový příspěvek