Pardon, ale pak že neměli Rusové o útisku svých krajanů na Ukrajině pravdu, není toto dnes jen potvrzující další kapka?

Ukrajina je mnohonárodnostní stát, čítajíc v to národnost ukrajinskou, ruskou, běloruskou, rusínskou, polskou, maďarskou, rumunskou, arménskou, israelskou, gruzínskou, gaugazskou, řeckou, tatarskou a cikánskou.

Ukrajinci jsou převážně orthodoxní byzantského rithu, náležející (před rokem 2014) k ruské církvi, Rusové a Bělorusové rovněž. Rusíni náleží zejména k katholické církvi byzantského rithu. Poláci ku katholické církvi římského rithu (NOM), stejně tak Maďaři. Rumuni se hlásí dílem ku katholické církvi byzantského rithu, dílem ku (rumunské) orthodoxní církvi byzantského rithu. Arméni se hlásí téměř výhradně k Arménské apoštolské církvi (autokefální, jedna z nejstarších na světě – Arménie přijala křesťanství za státní náboženství roku 301, arménského rithu, lithurgický jazyk klasická arménština), Israelité se hlásí k judaismu, zejména orthodoxnímu a konservativnímu, Gruzínci ku gruzínské pravoslavné církvi, Řekové jsou pravoslavní řecké autokefální církve, Tataři jsou sunnitští musulmani, malá část je pravoslavná. Gagauzové jsou orthodoxní, nemají autokefalitu, spadají pod moskevský patriarchát. Cikáni se, sice, officiálně hlásí ke křesťanství, a to k té konfesi, která je v místě obvyklá, reálně však mají náboženství kombinující křesťanství, animismus, šamanismus, fetišismus a magii (a od Cikána jsem slyšel cikánské „theologické dogma“: když měli Krista přibít na kříž, tak tam byl takový velký hřebík, který měli přibít Kristovi do nohy, a on mu měl způsobovat velkou bolest. A byl tam cikán, a vida ten velký hřebík, zželelo se mu Krista, tak ten hřebík ukrad. A od té doby, za to, mohou Cikáni krást! 🙂

Ekonomicky je Ukrajina agrární stát, jeden z nejchudších států Evropy (průměrná hrubá mzda cca Kč 10,000.00, před válkou), s, až na výjimky, zastaralou a neudržovanou infrastrukturou. Právní stát tam nefunguje – policie je zkorumpovaná, soudy pomalé a zkorumpované, vymahatelnost „práva“ zajišťuje „strejček“.

Soužití národností bylo vždy problematické. Cikáni prakticky žijí mimo systém (nemají ani doklady, děti nechodí do školy atp.). Rusíni nejsou Ukrajinci uznáváni jako národnost, Rusínům vadí ukrajinská „ruskost“, „východnost“ – oni se považují za Evropany, blíže mají k Polsku, (Česko)Slovensku, než k „Rusku“. Rusínům vadí ukrajinský bordel, nihilismus, nezájem vymáhat cokoli, a o cokoli se starat. Rusko – ukrajinské vztahy provází spory o právo na jazyk (vzdělání, úřady, etc.), protože spousta Rusů ukrajinsky neumí. Ukrajinci obecně nejsou s to, alespoň tollerovat, odlišné nazírání na historické události mezi jimi a Rusy. Podobné je to s Bělorusy a Poláky; ti narážejí, navíc, na římský katholicismus. A tak by šlo pokračovat.

Tohle platilo do roku 2013.

V roce 2013–2014 proběhla formálně „revoluce“, reálně nacionalistický puč. Ulice byly plné „kukláčů“ se symbolikou Ukrajinské povstalecké armády (UPA, známí spíše pod nepřesným názvem Banderovci), východních divisí Waffen-SS, atp. Docházelo k únosům „neznámo kam“, k vraždám odstřelovači – zpráv o tom bylo docela dost, podložných, arciť ne česky.

„Revoluce“ byla silně podporována U. S. (to vždycky smrdí!) a UE. Takže byla, třeba, videa, jak se policie převlékla do uniforem amerického stylu, a jak – konečně – vyšetřuje bez korupce. Třeba.

Jo, jenže, na druhé straně, vznikly milice – nejen známý Azov – které nemají žádnou oporu v ukrajinském právu, nemají žádné zákonné pravomoci, ovšem na části Ukrajiny prováděly činnost policie, soudu i kata. Mají svoje „kasárny“, v nich „věznice“, etc. etc.

Nová „vláda“ začala ukrainisovat správu a samosprávu. Zakazovala užívání ruského (a jiných jazyků menšin) v úředním styku, no a tak to pokračovalo a pokračovalo.

To nejsou nějaké zkazky, nebo „propaganda“ Sputniku, nebo něco podobného, o tom normálně, svého času, psaly i naše oficiální zpravodajské weby. Samozřejmě, to omlouvali, okecávali, ale realitu nemohli úplně skrýt.

Takže, tento trend pokračuje – zjevně.

To, samozřejmě, ani neomlouvá, ani nijak neospravedlňuje vpád vojsk RF na území Ukrajiny. Protože to dělají Američani: „budete mít demokracii, ať chcete nebo nechcete“. „My vás budeme přátelsky bombardovat“. Jim nejde o to vyhrát – nevyhrávají (Nam Viet, Afghánistán, Korea), jim jde o to zničit infrastrukturu, výrobu, všecko, a pak investovat, a z toho vydělávat.

Ono to, samozřejmě, nefunguje. Nikdy a nikde. Své problémy si musí každý řešit sám, disent lze podporovat, poskytnout mu azyl, ale nejde řešit vnitřní problémy silou zvenčí. Samozřejmě my nevíme, jaké nebezpečí případně představovala situace na Ukrajině pro RF, to je zase jiná stránka věci.

A čo ruskí umelci, svetoví velikáni, ktorí už nežijú? Napríklad Alexandr Porfirievič Borodin, no dobre, on bol počas cárstva, Fiodor Ivanovič Šaľapin, ten emigroval, ale Aram Chačaturjan bol Armen… Tak poďme na ruských a sovietskych Sergej Sergejevič Prokofiev, Dmitrij Borisovič Kabalevskij, Dmitrij Dmitrijevič Šostakovič a mohla by som menovať aj ďalších…
Občania Ukrajiny ruskej národnosti, nesmú hovoriť materinskou rečou? tomuto sa hovorí demokracia? To je fašizmus a nie demokracia!

Skúsme si predstaviť, čo by ste robili, keby v ČR zakázali púšťať slovenskú hudbu, spevákov, filmy, používať slovenský jazyk na verejnosti… Alebo keby na Slovensku zakázali používanie maďarčiny na verejnosti.

Upravil/a: led

Celkem dobře to vystihnul „Filip84“. Je to v odstatě důsledek chování se Ruska, a asi i rusky mluvících Ukrajinců. Tady ty nálady byly asi dost podobné při obsazení pohraničí před II. světovou válkou. Jinak nemají to lehké lidé ani v Rusku, navzdory propagandě utíkají z Ruska po tisících milionáři a také zahraniční firmy:

Zdroj: https://www.sez­namzpravy.cz/cla­nek/ekonomika-firmy-co-si-v-rusku-nekoupi-auta-pocitace-nabytek-cipy-a-dalsi-nebudou-191956