Dešťové kapky nehrají podle pravidel. Rychlost, se kterou dešťové kapky dopadají na zem, pomáhá meteorologům spočítat objem srážek. Problém však je, že některé kapky zřejmě „nehrají fér“ a padají daleko rychleji, než by podle fyzikálních teorií měly.
Rychlost tělesa padajícího z dostatečné výšky se po určité době ustálí na maximální hodnotě, která se ve fyzice označuje jako terminální pádová rychlost. Ta je ovlivněna nejen odporem vzduchu, ale také hmotností tělesa. V případě dešťových kapek je potom jasné, že větší a těžší kapky budou padat rychleji, než ty menší. Fyzikové z National Autonomous University of Mexico ovšem došli k závěru, že některé dešťové kapky se podle těchto pravidel tak docela nechovají
https://plus.rozhlas.cz/destove-kapky-nehraji-podle-pravidel-6641355
Jejich uspořádání souvisí s rychlostí. Kapka deště padá dolů
atmosférou a působí na ni tíhová síla, … Obě dohromady způsobují
zrychlený pohyb kapky směrem dolů k zemi,
https://forum.matweb.cz/viewtopic.php?id=69138
Podle filosofa Arisstotela existuje
kategorie – nahodilost obecně) náhoda a nutnost.
Nutné je to, co vyplývá z vnitřní podstaty jevu, co se zákonitě uskutečňuje v daných podmínkách. Naproti tomu nahodilé nevyplývá z vnitřní podstaty jevu, ale uskutečňuje se v důsledku působení jiných jevů, může se tedy uskutečnit, ale nemusí. Jev v určité souvislosti náhodný může být v jiné nutný a naopak, všechny jevy jsou však determinované, tj. každý jev lze vysvětlit na základě vědeckých zákonů.
Každý jev má svou příčinu – i kapky deště – viz výš.
a náhodu či nahodilost si pročtěte odpovědi v archivu.
https://www.odpovedi.cz/search?q=n%C3%A1hoda%20a%20nahodilost%20
Jak se vysvětluje náhodu
„Náhoda“ je stav situace ,kterému nerozumíme, či si nejsme schopni všechny vzájemné a předcházející souvislosti propojit, abychom pochopili, že právě ony =(příčina) mají nyní svůj následek.“
Věše souvisí s něčím, vše je tedy determinované,. Proč upadnu, když je náledí. není to náhoda, ale třeba jsem měla špatné boty, nepřizpůsobila chůzi siotuaci atd. Takže to nebyla náhoda., ale pád byl determinoaán, měl tedy příčinu.
.
Upravil/a: annas
0 Nominace Nahlásit |
Je v tom takový řád, že kapky padají náhodně z výšky. Někdy padají menší, někdy větší, někdy řídce a jindy zase hustě. Pokud je neovlivňují jiné vlivy, tak padají kolmo.
Upravil/a: quentos
0 Nominace Nahlásit |
Zcela náhodně, a tudíž nelze v žádném případě projít mezi kapkami deště a zůstat suchý/á. 🙂
Upravil/a: quentos
0 Nominace Nahlásit |
Ve všem je řád! Víš že silou vůle lze odvrátit dopadající kapky třeba na sebe? Chce to ale tréning a soustředění, lépe to funguje za menšího deště.
0 Nominace Nahlásit |
Asi víš z literatury, že mnoho lidí se zachránilo při požáru stepi, pralesa tím, že zapálili trávu na svém místě, vítr hnal ohen určitým směrem a oni počkali a pak si stoupli na to místo, které mezitím bylo spáleno a vychladlo. A po tom ohni přichází déšt. Kapky se tvoří podle určitých pravidel, mají určitou velikost a padají z určité výšky. Kapky jsou přitahovány k zemi – Gravitační zákon. Tvorba kapek – povrchové napětí, teplota a další funkce.
0 Nominace Nahlásit |
Trošku to s otázkou souvisí: není to tak dávno, kdesi jsem četl, že hodně dešťů na zem ani nedopadne. Kapky se cestou dolů vysuší, rozplynou, zvlášť v pouštních oblastech.
0 Nominace Nahlásit |
Kde, kdy a jak kapky deště padají je náhodné a ovlivněné mnoha faktory, jako je vítr, teplota, vlhkost atd. Nicméně, jak se kapky deště tvoří a rostou do své konečné velikosti má určitý řád a je dobře popsáno vědou. Takže ačkoli každá jednotlivá kapka deště může padat náhodně, proces, kterým se tvoří a padá, sleduje určité fyzikální zákony.
0
před 264 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Takže když se setkají na diskotéce cizi muž a žena, rozdaji si to na wc, on má ochranu, ale ona rupne, takže žena otěhotní a porodí pak dítě. Tak jak to ruplo? Zákonitě, nebo náhodně? Kdo/co to zařizuje?
Sposuta věcí, které můžeme a nemusíme znát/identifikovat.
Ale prostě chemie, fyzika atd. To co dělají a kvalita (a stáří atd.) toho,
co ruplo. ;) Náhoda není v ničem. Z nějakého důvodu (přesněji
několika, spousty důvodů/příčin, které tomu předcházely, to ruplo/se to
stalo = a to platí o každé věci).
Jinak prostě všechno, co tomu předcházelo, než se ti dva potkali –
všechny předešlé události (těch dvou, ale i další), ten kondom i cesta
k tomu jendomu z nich, ale i samtoný ten akt a co to způsobilo. Všechno
plyne a všechno se ovlivňuje a vytváří následný děj… když to chceš
takhle dopodrobna. :P
Všechno se děje z nějkého důvodu a události jsou nevyhnutelné. Kdyby ne,
nestaly by se (tak jak se staly). Zamysli se nad tím. ;)
Je to determinismus (prsotě se najdi, co to znamená..). A pokud to bereme tak, že všechny ty věci mají nějaký božský původ (důvod, příčinu), tak je to taky zároveň predestinace.
Determinismus tvrdí, že je jen jedna možná budoucnost a ta je zcela předvídatelná. Jenže to odporuje svobodné vůli. Jelikož v každém okamžiku se můžeme rozhodnout, co uděláme. A každým dalším rozhodnutím můžeme změnit sled událostí. Takže budoucnost je nepřevoditelná. To je přesný opak teorie determinismu.
Bez minulosti by nebyla přítomnost, bez přítomnosti budoucnost. Poznání minulosti vede k pochopení přítomnosti. Budoucnost je nejistá, svět předpokladů, dohadů či fantazie. Dá se leccos předpokládat, ale nikdo neví, zda se to uskuteční. pokud někdo ovládá minulost (takže opět vítězové při její překroucení), tak ovládnou i budoucnost (protože nechtějí přiznat co v minulosti bylo lepší či horší)
Věřím, že existuje minulá budoucnost.. Třeba některé neerealizované myšlenky, vynálezy v minulosti se obnoví či uskuteční v budoucnosti. Třeba některé nápady či vynálezy Leonarda da Vinciho.
V běžném nazírání je svoboda chápána jako individuální možnost volby jednat nezávisle na ostatních jedincích. Jakákoliv determinovanost člověka společností je považována za opak svobody, nesvobodu. Každá volba člověka je však vždy omezována zvenčí. Člověk nežije sám, neumí to a nikdy to neuměl. Svou svobodu vždy sdílí s ostatními, a proto vždy byl a bude omezován svou společností. Souvisí to s tím, že existuje svoboda vnitřní, tu má každý člověk, svoboda vnější je omezená, tedy podmkíněna zákony společnosti v rácmi souižití.
Svoboda jednotlivce končí tam, kde začínají práva druhých
Každá společnost proto musí potlačovat svobodu jednotlivce. Rozdílné je, v zájmu koho je potlačována. Čím menší je okruh těch, v jejichž zájmu je svoboda omezována, tím větší je okruh těch, jimž je omezována, a tím širší je rozsah tohoto omezování. Důležité je vždy kdo, koho a proč omezuje.
Neexistuje absolutní svoboda
Svoboda je historicky podmíněným společenským vztahem
Předpokladem svobody je pochopení nutnosti
Svoboda je aktivní činností člověka,
vycházející z poznání objektivních zákonitostí a nutností na něj
působících,
při níž si člověk osvojuje a využívá přírodní i společenskou
skutečnost,
kterou v souladu se svými potřebami i působícími zákonitostmi
přetváří.
Podle studia filosofie.
Pročtěte si otázku Je možné, že žijeme v simulaci, kterou vytvořili naši potomci v budoucnosti?
Ne, tak to není. NEZAPOČÍTÁVÁŠ důvody, PROČ se člověk nějak
rozohduje. Každý má nějaké motivy, každého člověka něco někam vede..
ať už se rozohodne jakkoli (z jakýchkoli popudů), bude to správně a
v rámci determisnismu/osudu.
Předchozí zkušenosti, nabyté znalosti, chrakter, logika a vůbec vše
s čím se ten člověk, kdy v životě setkal a co ho utvářelo a tvoří
(doteď), to vše – do posledního detailu – ovlivňuje i to, jak ten
člověk jedná a rozohduje se. Zksus se nad tím zamyslet a uvidíš, že
prsotě vše je dané. Jedny události předcházejí dalším = tvoří je
(odvíjejí se od nejmenších detailů, protože i ty njemenší detaily jsou
v rámci toho nesmírně důležité).
Neznamená to vyloženě že svobodná vůle je lež/iluze. Ono jde o to, že
ta vůle i rozhodnutí člověka jsou v souladu s tím budoucím
vývojem – který odpovídá předcházejícím dějům.
Kdybychom měli dostatek informací, související s jevy/událostmi v minulosti, dokázali bychom přesně odhadnout budoucnost (to je samozřejmě nemožné, protože bychom museli znát VŠECHNO)… Ale tak to funguje, čím víc informací o něčem máš, tím snadněji/přesněji se ti předpoví budoucnost (predikce).
Takže když ti dám facku, tak bych neměl být potrestán, protože je na vině determinismus a bylo to nevyhnutelné a nezavislé na mojí vůli. Ja jsem vlastně neměl na výběr. Jak mě za to může někdo odsuzovat?
Je úplně jedno, co uděláš.. můžeš mít třeba vadný charakter, ale
to neznamená, že vadný není… Co tě utvořilo přesně takovéjeho jaký
jsi je velká spousta věcí tomu předcházejícíh (nespočitatelná, z mnoha
hledisek).. i to co následuje bude dané, nehledě na to, jak se kdo rozhodne.
Vůli máš a jsi i zopdovědný za své činy. Ale to vůbec v ničem
nepopírá determinismus…vymlouvat se na něj nemůžeš (hele, to můžeš
vinit každou událost, která se ti kdy stala a co tě utvořila, můžeš
vinit, jejich rodiče, ž byli na tebe takoví a takoví.. a jejich rodiče a
jejich až se dostaneš k Adamovi a Evě nebo nějaké vzdálené opici).
Je jedno jestli se rozhodneš jít do leva nebo pravda, tam nebo onam nebo
udělat to, či tisíc jiných věcí… to je plně fuk. NĚJAK se v té
přítomnosti člověk dycky rozhodně, a vždycky to bude mít své PŘÍČÍNY
a pak i NÁSLEKDY (to je akce-reakce, příčina-následek).
Jžš, zapoj trochu tu představivost a jak se to vše vzájemně ovlivňuje a
utváří. :P
Ty napíšeš, že události jsou nevyhnutelné a hned na to, že je jedno jestli půjdeš do leva, nebo do prava. Jak to muzebyt jedno? Přece když pujdu do prava, tak potkam životního partnera. Tak přestaň si protiřečit. Máš v tom guláš a tímto způsobem mě nepresvědčíš. A představivost mám docela slušnou. Pro tvou informaci.
ať už se rozhodneš jakkoli (jestli levo nebo pravo) bude to sprváně a
z nějakého DŮVODU se k tomu rozhodneš. Ti, co na determinismus nevěří,
o něm buď nevědí, nebo nechápou, jak funguje (až si to skutečně
představíš do psoeldního atomu a ajk se vše po všech směrech ovlivňuje,
jednotlivé části a děje…).
Ale nevermind, TOHLE je úplně jedno. Věřit prostě můžeš čemu chceš a
já ti to neberu. :P Mně je to toiž ostatně jedno, problém je v tom, že se
nad tím necheš pořádně zamyslet, jak to funguje a jak každá maličkost
může ovlivnit nespočet dalščích věcí a tím je utvářet. :D
Možná si determinismus vysvetluješ jinak, než jak jej chápali ti, kteří tu teorii stvořili. To, že se události řetězí a jedna ovlivňuje druhou a ta zas další nehnamená, že je možná jen jedna budoucnost, která je zcela předpověditelná. I kdybys měl všechny informace z celé historie, tak ti to je k hovnu. Nedokážeš předpovědět nic. Neboli jak řekl Schopenhauer, osud karty rozdává, ty hraješ.
Nemluvě o tom, že my nemůžeme vědět, jaká je ta budoucnost a proč se nějak rozhodujeme… ale to neznamená, že to není dané a že se to vše neodvíjí od příčín.
A jiank je úplně jedno, co je to za důvody a co koho někam vede. Jde jen o ty důvody a o detaily – a vše se prsotě děje z nějaké příčiny (předcházejíích jevů a vzájemně propojených věcí).
Tak díky za přemýšlející lidi. Dneska je trend spíše nevyjít z davu a všechno slepě následovat. :))
Ve všem je řád a náhody neexistují. Záleží na vlivech, všechno se
děje z nějakého důdovu. Předchozí jevy a události ovlivňují a
vytvářejí ty následující. Na každém detailu záleží… propojené
řetězové reakce.
Původ každé věci je v podnětu něčeho předcházejícího. Důvod,
příčina — následek/důsledek.
Kauzalita a determinismus. To nejsou teorie, ale fakta.
Už jen samotná fyzika, chemie, vesmír i Země, podmínky a život na ní
jsou plné řádu.
I tzv. „chaotické“ události a jevy mají své podněty, přičiny
(i jejich jednotlivé dílky)… To už pak záleží na vnímání řádu
(např. v organizaci lidské společnosti), ale prostě vše má svůj řád
i smysl/důvod.
Mohli bychom polemizovat, jestli kauzalita a řád je totéž, ale pokud ne přímo řád, tak důvod je ve všem. Nic se neděje bez příčiny, bezdůvodně.