Odpoveď byla označena jako užitečná

Osud (život) umí být krutý i příjemný. Za uštědřené kopance či fackování občas odmění klidem a pohodou nebo nečekaně překvapí…
Žádná pověra, tak to v životě chodí.

A. Plány a cíle dávají životu smysl, neovlivnitelné je nutné přijmout.

1. Souhlasím, pověry vznikaly jako lidové vysvětlení záhadných přírodních jevů a chování či vzhledu lidí nebo zvířat.
2. Není suchem slabý ten, kdo v pověrách (nemusí jim věřit) hledá inspiraci k objasnění skutečných příčin.
3. Každou hůl je možné zlomit, ani vůl si nenechá líbit všechno.

B. Platí. Schovat hlavu do dlaní a nedělat nic alespoň v rámci možností znamená vzdát se sebemenší jiskřičky naděje na přijatelné řešení.

Nietzsche tvrdil, že povaha člověka je jeho osudem. Otázka je, jak a proč vzniká povahový rys.

Schopenhauer zas říkával, že osud karty míchá, my hrajeme. V podstatě je to to stejné řečeno jinými slovy.

Napoleon Hill psal, že způsobem nám neznámým k nám mozek jako magnet přitahuje síly, lidi, události

… něco na tom bude

Co koho čeká nejen nikdo netuší, ale co hůř, ani to často nedokáže ovlivnit. Přesto na předem nalinkovaný osud nevěřím – to je cosi jako pověra.

Pravdivé je to, že nikdo netuší co ho potká. U každého to bude jiné. Záleží na tom, zda věří v osud či nevěří. Kromě toho, je spousta lidí, kteří sice na osud nevěří, ale přesto si nejsou jisti, zda neni něco výše, co chod věcí budoucích přece jenom nějak ovlivní.
1a2 Zase v tom hraje zda věžím nebo nevěřím. I když nevěřím, tak přesto nevím co mne potká a nemohu dost dobře ovlivnit běh věcí budoucích, ať se sebevíce snažím, aby mne nic zlého nepotkalo. A stejně tak jako báseň může přinést něco nového, tak i osud, a nebo věci které přijdou.
3 O toto lze vzít za pravdivé tvrzení, pokud jsme přesvědčení že věci příští neřídí osud, ale my sami.
B, Opět zde narážíme na to, v co kdo věří. Ať je to jakkoli, tak vše co příjde je potřeba přijímat co nejvíce pozitivně. Ne nadarmo se říká, že vše zlé je i pro něco dobré.

Pre pripraveného „spoliehanie sa na osud“ je rozprávka pre nepripravených.
Odvolanie sa na Osud je zľahčujúce výrovnanie sa s vlastnou neschopnosťou.
Pripravený sa dokáže aj na vrchole hory postaviť víchru,ale nepripraveného aj vánok zlomí k zemi.

Vzhľadom na dĺžku úryvku pokračovanie o osude vkladám do diskusie. -->>

Souhlasím, že nikdo netuší, co má přijít. Na druhou stranu jsem si jistý, že něco přijde. ;)

Podle mne, bohužel-bohudík, je to pravda. A smutnou pravdou rovněž je, že člověk osud ovlivnit nemůže, rovněž jako náhodu, která s osudem blízce souvisí. Bohužel. ☹
A podle mne se většinou, náš osud, pohybuje, sice v nepravidelné, ale v „sinusoidě“. Jednou jsme dole, jednou nahoře.
Důležité je, aby to „dole“ nebylo častěji než to „nahoře“.
Ale to rovněž záleží na celkovém přístupu k životu a k „životní filozofii“, kterou si každý jedinec vytváří na základě svých životních zkušeností, názorů, vědomostí a případně i víry (pokud v „něco“ věří). Tím nemyslím ale pouze víru „církevní“.