Opravdu jsou učitelé schopni třeba i po 30 letech poznat lidi, které učili?

Zpravidla ano. I když někdy zapomene jméno. Zajímavé je, že spíš se k učiitelům hlásí tzv. výtečníci", kteří si třeba uvědomí své prohřešky. Tzv. jedničkáři se hodně změní. Je to samozřejmě individuální.

Někteřé žáky „vidíte“ v lavici, v které seděli zpravidla po celou dobu výuky.

--
Jeden učitel, který se narodil na začátku 20. století, se dožil vysokého věku – téměř 100 let, byl dlouho čilý nejen po stránce fyzické, ale i psychické. Bohužel špatně slyšel, to se mu stalo osudné ..

Když některého svého žáka potkal a hlásili se k sobě, tak mu řekl : Ty jsi seděl ve 3. lavici v učebně té a té, v roce tom a tom. Každý se divil, jakou má paměť.

Mě sice neučil, už jsem ho poznala jako důchodce, když se občas ve škole zastavil.

Upravil/a: annas

Pokud dotyčný nabere 30 kg, zplešatí, nechá si narůst vousy a příslušně zestárne, pak ho asi sotva poznáš. Člověk se i za „pouhých“ 20 let může neuvěřitelně změnit (vizuálně). Jestliže ale promluví a představí se jménem, je to možné. Naštval-li tě někdo před 30 roky tak, že jsi musel být resuscitován, případně jsi přežil klinickou smrt, vsadím se, že si ho budeš pamatovat po celý zbytek života. A o tom to je. Dobře se pamatují výjimeční lidé, tedy výjimečně nadaní a schopní jedinci a také výjimeční gauneři. Nejhůře se pamatují takové ty šedé myšky v žádném směru nevyčnívající, ztrácející se v průměru.

Upravil/a: orwell

Některá individua naprosto spolehlivě… 😁 Jsem si jist, že moje třídní by mě dnes 100% poznala jako toho, kdo se jí trefil tim hnusnym mokrym hadrem na podlahu, co jsme s ním utírali tabuli, takže byl ještě hnusnější než hnusný, přímo na obličej… 😁

Podle mých zkušeností ano.

Mně si třeba můj třídní profesor z gymplu pamatoval i po 25 letech, i když jsem nijak nevyčníval. I když vlastně ano, to když jsem mu kapku vynadal hned při prvním setkání, když jsme se srazili na rohu. Byl tak mladistvého vzhledu, že jsem ho považoval za studenta.

Ano, většinou. Vždyť se s nimi nejméně rok skoro denně setkávají.
A jsou i zajímavější případy „paměti na lidi“. Třeba prostitutka, která po létech spolehlivě pozná svého zákazníka, i když jej předtím viděla jen na chvíli a mezitím jí postelí prošlo rozhodně víc mužů, než tomu učiteli žáků.

Jak píše Orwell. Mě si většinou lidi pamatují dobře, možná i tady, nevím proč. 😁. O to trapnější je, že já takovou paměť nemám.
A učitelé, to je samostatná kapitola. Asi je poznávají po duši.
Ale mám i opačnou zkušenost,když jsem si nechal narůst vousy, nepoznávali mě ani dobří známí, a ani když jsem se k nim hlásil.
Na druhou stranu, jednou jsem jel v zimě na kole za kámošem do vzdálenější vsi. Byl jsem zakuklený,jen nos a oči bylo vidět. A tam zrovna šla listonoška, kterou jsem nikdy neviděl. A hned mě říká,kdo jsem. Koukal jsem jak puk. Pak mi brácha (starší o 13 roků) říkal,že s ním chodila do třídy, tak jsem jí asi přišel povědomý. Ale přitom si s bráchou podobni nejsme…