Neohlížím se do minulosti. Bez ní bych nebyla tam, kde jsem teď.

Moc důvodů ke spokojenosti nemám, leccos jsem mohl udělat líp. Ale čo bolo, bolo. Terazky som dôchodcom!

Snažím se neohlížet, protože nic nezměním. I když nikoliv svou vinou, ale vinou společenkébo systému, se můj život vyvíjel jinak. Musela jsem jít oklikami, cestou neprošlapanou, ale došla jsem tam, kam jsem chtěla., i když zpomínky stále v paměti zůstanou.

Ale opět si vzpomenu na Jiřího Korna – „jednou je hůř, jednou je líp, jednou jsi nic, jednou jsi král – zbývá jen jediné vydat se dál.“ Věřím, že co se má stát, to se stalo, případně ještě stane.

Takže se vydávám dál, než dojdu tam, kde má cesta skončí.

„Kdysi jsem vložila otázku na téma Je lepší litovat, že jsme něco zažili, než litovat, že jsme nezažili nic?“
https://www.od­povedi.cz/otaz­ky/je-lepsi-litovat-ze-jsme-neco-zazili-nez-litovat-ze-jsme-nezazili-nic

Co by bylo, kdyby to bylo jinak … kdyby jsou chyby.

Upravil/a: annas

A ja zase na rozdiel od mnohých odpovedajúcich obzriem sa aj do svojej minulosti. Spomienky, veď to je jediné, čo nám nikdo nemôže zobrať.
1 – Veď, ak sa nepozrieme na chyby, čo sme „popáchali“, môžme ich urobiť znova.
2 – Ale na druhej strane tohto pesimistického pohľadu za chrbát (1), v našej minulosti, určite aj u vás, boli aj svetlé chvíľky, na ktoré je zahodno spomínať.

Dnes mi spomienky pomáhajú v živote, v mojej novej práci. Keď tú, čo som robila vyše polstoročie, zanechala som mladším. Teraz ako „stará vedma“ odovzdávam skúsenosti vekov novému pokoleniu a to bez obzretia sa späť, jednoducho nejde: „Neopakujte naše chyby, rozvíjajte naše úspechy“

Ne! Ale to je normální, po bitvě je každý generál. Navíc mi není nic dost dobré (aby to nemohlo být JEŠTĚ LEPŠÍ)!

Ono to jinak NEJDE, když např. vyhraješ závod (1. místo), STEJNĚ musíš zkoumat, kdes udělal chybu, co bys mohl ještě víc zlepšit atd. – pokud ne, tak DALŠÍ závod zpravidla NEVYHRAJEŠ! :)

Neohlížím se, žiji teď a jsem spokojená. 🙂

Se svou minulostí rozhodně spokojen nejsem. Jako každý člověk i já mám vzpomínky, které bych rád vymazal a události, u kterých bych si přál aby se nikdy nestaly. Ale je zbytečné se ohlížet za tím co bylo. Důležitá je přítomnost a budoucnost. Jak řekl jeden známý mistr: „Včerejšek je ten tam, zítřek nám není znám ale dnešek to je dar.“

Občas když to udělám, vidím že některé věci bych udělal jinak, některé situace řešil jinak, ale to je tak všechno. Nemohu říct, že bych byl se vším spokojený. S něčím no a něco mohlo být podstatně lepší čas člověk nevrátí a takový je už život. Neni důvod ke spokojenosti či nespokojenosti, člověk by se měl v podobných situacích poučit z minulosti a dělat některé věci jinak a lépe.

Žiji sice teď a tady,
ale do minulosti se ohlížím poměrně často a ráda.

Vzpomínky považuji za jednu nejcennějších věcí,
které mohu mít. Hlavně na ty, kteří tu již nejsou.

Minulost nehodnotím, ale kdybych ji musela nějak ohodnotit,
řekla bych, že s ní jsem spokojená. Prožila jsem hodně zajímavého
a potkala lidi, kterých si dodnes vážím.