Odedávna nový den začínal se západem slunce, popřípadě se noci počítaly úplně zvlášť a ne jako součást dne. Dokonce i po vynálezu hodinových strojů a zavedení pevné délky hodin se u nás ještě používaly tzv. vlašské (=italské) hodiny (nazývané pak taky „české hodiny“), které se počítaly od západu slunce. Proto taky Štědrý večer nebo Mikuláše slavíme jakoby den předem. Až někdy mezi 16. a 17. stoletím se prý u nás pomalu začaly prosazovat tzv. „německé hodiny“, které se počítají od půlnoci. Ale nějak se mi nechce věřit, že by to byl jen postupný spontánní přechod a že by se současně v jedné vesnici počítalo tak a ve druhé vesnici zase jinak. Nedají se najít nějaké konkrétní panovnické nebo úřednické dekrety, které by k nějakému konkrétnímu roku povinně zaváděly, že den začíná o půlnoci? Nikde se mi nepodařilo nic takového najít. Nebo tehdy lidem na takových detailech nezáleželo a byrokrati ještě neexistovali?
Zajímavá 3Pro koho je otázka zajímavá? annas, zjentek, Edison před 1819 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
Počítání dne od půlnoci do plnosti se u nás objevilo s měřením času hodinami.
Dovíte se víc v článku „Dělení dne a hodiny v historii “
https://www.studentino.cz/up/ff/khi-pv1/deleni-dne-a-hodiny-v-historii-lidstva-27103-p1.html
"Od poloviny 14. století, tedy od doby, kdy se zde objevily mechanické hodiny, byly používány také v Čechách.
Počítání podle polovičního orloje (německý čas, německé hodiny) – den počítán od půlnoci – den rozdělen na 2 části po 12 hodinách – 1. od půlnoci do poledne, 2. od poledne do půlnoci.
Do střední Evropy – z Německa do českých zemí proniká od první poloviny 16. století a rozšířil se v 17. století
atd.
Světový a pásmový čas -užíván od roku 1884, sjednotil měření času na celé zeměkouli – 24 pásem a v každém pásmu platí tentýž pásmový čas, čas v sousedních pásmech se liší zpravidla o jednu hodinu -výchozí poledník: greenwichský poledník – čas měřený a tomto poledníku =čas světový (UT= Universal Time; střední greenwichský čas. " atd.
Upravil/a: annas
1 NominaceKdo udělil odpovědi nominaci?quentos Nahlásit |
No tak půlnoc je všeobecně taková hranice/milník mezi starým a novým dnem.
0 Nominace Nahlásit |
Je fakt, že srovnané ručičky na hodinách ve 12.00 vytváří zvláštní dojem, že by v tu chvíli mělo dojít k nějakýmu zlomu. Ovšem já bych začínal nový den ve tři ráno- to by vypadalo taky dobře. (;
0 Nominace Nahlásit |
Já myslím, že to může souviset s katolicismem a jinými křesťanskými církvemi.
0
před 1819 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Zjentek: „Ovšem já bych začínal nový den ve tři ráno- to by vypadalo taky dobře.“ – však fakticky to tak nakonec funguje, což se pozná na tom, kdy se přehazují hodiny z letního času na standardní nebo naopak. A v MHD se obvykle za datovou hranici považuje buď zhruba čas 0:30 (poslední „denní“ spoje), nebo čas 4:30 (konec nočního provozu a začátek denního). Tedy samozřejmě v těch městech, kde nějaká noční doprava existuje.
„Já myslím, že to může souviset s katolicismem a jinými křesťanskými církvemi.“ – ehm, ty křesťanské církve u nás spíš naopak udržují staletou původní tradici, že den začíná soumrakem, resp. západem slunce. Odměřovat den od půlnoci je jinak poměrně nepraktické, protože na své polokouli těžko můžete změřit, ve který okamžik máte právě slunce „v podhlavníku“, protože ho v noci nevidíte a nezměříte. Různé způsoby měření času jistě vymýšleli spíš astronomové/astrologové a hodináři. Nicméně otázka směřovala k tomu, jestli ta změna z vlašských hodin na německé byla nějak mocensky či úředně nařízena – tak, jako se dnes třeba rozhoduje o zavedení nebo zrušení letního času.
„Odměřovat den od půlnoci je jinak poměrně nepraktické“ – od
příchodu mechanických hodin není problematická synchronizace podle poledne.
Však se také až donedávna používal převážně 12h systém, kdy
synchronizace v poledne není problém.
Problém s odměřováním podle východu či západu slunce by ale způsoboval
potíže s nestejně dlouhými dny – takže by to ty mechanické hodiny
vlastně nakonec nezvládali… A také by se místní čas v blízkých
obcích značně lišil podle toho v jak hlubokém údolí se
nacházíš…
Tak ptal ses „od kdy“. Čili jsem odpověděl, že by to mohlo souviset s šířením jednotlivých církví. Ony totiž různé církve se různě stavěly k dogmatům, k vědě, ke zvyklostem… Mám tím na mysli třeba to, že vědecký den a kulturní den mohou být dvě různé věci. O novém dni, který začíná západem slunce hovoří Bible a židé to tak dodnes praktikují. Ovšem společensky, nikoli vědecky. Čili odpověď na tu otázku je značně komlikovaná. Vzato čistě vědecky, tak proč je to zrovna o půlnoci souvisí bezesporu s polohou daného místa na Zemi vůči Slunci. A je to tak dobře a je to tak nutné, protože to není závislé na kulturách, ale čistě na exaktních měřeních. Čili je možné, že nejprve toto měření možná pochází z dob galileovo. Pak už mohlo dojít jen ke sjednocení kulturní a astronomické půlnoci, ovšem pouze v některých kulturách, a to v těch, které Galilea akceptovaly a současně vědecké měření času přijaly za své.
Počítat začátek dne od východu slunce, resp. konec dne s jeho západem, přece není nic specificky náboženského – naopak je to ten nejpřirozenější a jistě původně nejrozšířenější způsob. A jinak je samozřejmé, že způsob počítání času je závislý na kultuře, a náboženství jsou zase nedílnou součástí těch kultur… Dotaz ale byl na to, kdy a jakou formou byla konkrétně v našem kulturním prostoru „oficiálně“ zavedena jedna určitá konkrétní změna, o které víme, že reálně probíhala asi tak dvě staletí. Nicméně byl-li nový systém „německý“ a starý „vlašský“, pak určitě padá do úvahy i otázka, jestli šíření toho německého systému mohlo nějak souviset s šířením luteránství či kalvinismu, které byly spjaté s německojazyčným prostorem. Nebo že by vlašské hodiny byly průvodním jevem renesance, a německé hodiny si máme spojovat s nástupem baroka? To je ovšem skoro opačný výklad než ten předchozí, pokud by německé počítání času zvítězilo v rámci tvrdé rekatolizace.
Měl jsem tím na mysli to, že kultury to přejímají od náboženství. Jak jsem psal, píše o tom již Starý Zákon. Ono náboženství má jednu výhodu: Je sjednocujícím prvkem mnoha kultur. A tím nemyslím jen křesťanství. Jinak Tvé úvahy jsou zajímavé a určitě je dobré se nad nimi zamyslet. Já taky neříiám, že moje vysvětlení je to správné. Jen si myslím, že jsou věcí, u kterých nelze říct, co bylo první, jestli vejce, nebo slepice. Prostě jdou ruku v ruce. Jinak braní hranic dnů půlnocí má jednu podstatnou výhodu: Přesné určení dle polohy… ale to jsem už napsal. Mnohdy jde o filozofii. Vždyť vlastně se sluneční kotouč i po západu na obloze od místa vzdaluje a hned potom zase přibližuje, čili to lze považovat za pokračující zapadání a vycházení. A ta úvrať, jediný moment, kdy je slunce na obloze „nejdál“ je tím momentem, kdy nezapadá, ani nevychází, to je tedy zlom dnů. To nejspíš vyvstalo s potřebou tohoto přesného určování. Třeba s ohledem na nejrůznější časově definované smlouvy. A ty jistě existovaly dávno, pradávno.
annas | 5913 | |
Drap | 4653 | |
led | 3008 | |
Kepler | 2836 | |
marci1 | 2243 | |
zjentek | 1664 | |
ivzez | 1445 | |
aliendrone | 1431 | |
quentos | 1425 | |
elkon | 1339 |
Divadlo |
Etiketa |
Kulturní akce |
Literatura |
Náboženství |
Ostatní kultura a společnost |
Historie |