O Hrabalově výročí se už zde psalo. K vysvětlení jeho smrti se mluvilo o sebevraždě a náhodě.K čemu se přikláníte ?

Pravdu se nikdy nedovíme. Ale podle různých Hrabalových vyjádření se domnívám, že šlo o úmysl.

Znova jsem si připomněla názory a úvahy těch, kteří byli v Hrabalově blízkosti. Zmiňuji Radko Pytlíka.
Např. setkání s dlouholetou přítelkyni a překladatelkou Susanou Rothovou. Byla dlouho těžce nemocná a octla se na pokraji duševních i tělesných sil.
Návětěva pomníku a hrobu básníka Heinricha Kleista, který se v těchto místech zastřelil. Hrabal mu záviděl takovou lehkou smrt, rychlou, básnickou: „Kdybych tak byl poručík Lermontov a měl bouchačku,“ prohodil prý temně.
Náhodná okolnost, že pokoj byl v pátém poschodí, mohla mít pro člověka, jenž věřil v symboliku času a prostředí jako v roli osudovou. Znalec životopisů nejrůznějších spisovatelů si všiml, že u mnoha předchůdců je páté poschodí jakousi výzvou. "Kolikrát jsem chtěl skočit z pátého patra, z toho mého bytu, kde mne bolí každá cimra (je míněn byt v Sokolnikách, odkud odešla i Hrabalova žena Pipsi), ale vždycky anděl mě v poslední chvíli zachrání, stáhne mě tak, jak chtěl z pátého patra skočit můj doktor Franz Kafka…

Další Hrabalovy úvahy si můžete přečíst v odkazu

http://radkopy­tlik.sweb.cz/his_dm_h­.html

Člověk se dostane na dno, nenachází jiné řešení … Jak napsal Seneca: „Vrátit se, odkud jsi přišel,co je na tom těžkého?“

Já se přikláním spíš k té sebevraždě. Při jeho povaze byl zřejmě další život bez naděje na zlepšení nemyslitelný. Už ani o svoje kočenky se nemohl starat.

Zachlastali na pokoji, no a pan Hrabal známý to milovník všeho živého chtěl nasypat na parapet okna pár drobečků ptáčkům a přepadl dolů a malér byl na světě. Škoda ho!