Nevzniká lenost z neštěstí, nespokojenosti a z toho že je někdo nucen dělat něco co nesnáší?

Může, ale není to hlavní. Člověk může být líný dělat i to, co ho baví. Je to spíš způsobem života, vlivy, které na nás působí, výchova, ale i ta nechuť něco dělat – zvlášť když je to něco, co vážně dělat necheme a někdo nás nutí. Pak tam může vzniknout lhostejnost ke všemu.
Je to o zvycích (a i zlozvky jsou zvyky/návyky akorát negativní) – ty nás určují, utvářejí. Toho, co jak děláme. A taky disciplína a naše hodnoty – vlastnosti.
Není to jen o motivaci, i když i ta je důležitá a hraje roli.
Je to o přivyknutí (navyknutí) si té lenosti nebo naopak činnorodosti. Je to způsob života. Člověk nedělá, co by chtěl, co by ho mohlo bavit a naopak dělá, co by dělat nechtěl, čeho by se chtěl zbavit. To dělají ty zlo/zvyky. Tělo je na to zvyklé a dělá to automaticky, ať se mu to líbí nebo ne.

Ne, nevznikla. Lenost patří k lidské přirozenosti.