Nevíte, jaká je historie vzniku monočlánku?

Trochu historie vzniku monočlánku, která je velmi zajímavá !
Jednou se paní Lucia Galcazzi Galvaniová, podle všeobecného mínění nápadná kráska, silně nachladila. Bylo jí předepsáno užívat žabí polévku. Její manžel, profesor anatomie Luigi Aloisio Galvani, si náhodou všiml, že žabí stehýnka sebou škubnou, jakmile z třecí elektriky – v jejíž blízkosti se nalézala – vyšlehne jiskra. Galvani usoudil, že v žabích svalech je jakási „živočišná elektřina“. V jeho víře ho utvrdila další náhoda: Stehýnka sebou škubala i za bouřky, když byla zavěšena měděnými háčky na železném zábradlí. Když se pak dostala na pozinkovaný pitevní stůl, hýbala se i při doteku skalpelu. To se stalo v italské Bologni v roce 1780. Svůj „objev“ zveřejnil o 11 let později.

K nadšeným obdivovatelům Galvaniho patřil univerzitní profesor v Padově, Alessandro Guiseppe Antonio Anastasio Volta. O Galvaniho pokusech se dozvěděl ještě před jejich zveřejněním. Mnohokrát je s mnoha obměnami opakoval. K závěru došel v roce 1791: Elektřina vzniká stykem dvou kovů. Tuto skutečnost ihned sdělil londýnské královské společnosti a Galvanimu, jehož si velice vážil. Pro toho to byla pravda velice hořká . . .

Nicméně byl to Galvani, který onu záhadnou sílu objevil. A proto Volta, v roce 1796, ji na počest jejího objevitele nazval galvanický proud. Brzy však zjistil, že pokusy mu jdou mnohem lépe, když přirozený galvanický článek, tvořený ocelovým skalpelem a zinkovým plechem pitevního stolu, nahradí celou baterií článků tvořenou navrstvením stříbrných a zinkových plíšků, proložených plátky kůže, provlhčenými okyseleným roztokem (1800). První elektrická baterie byla na světě! Dnes ji fyzikové znají pod názvem Voltův sloup.
Vypráví se, že když jednou Napoleon Bonaparte, na kterého Voltův vynález udělal obrovský dojem, navštívil pařížskou Národní knihovnu a stanul u věnce, pod kterým byl nápis „Au grant Voltaire“,/Velký Voltaire/ zamyslel se a smazal poslední 3 písmena . . .

Zdroj: http://www.qu­ido.cz/objevy/mo­noclanek.htm

historie baterií
Všechno začalo v 18. století, kdy se objevitelé pokoušeli najít přenosný, použitelný zdroj energie. Těžkopádné elektrizační stroje ani leydenské lahve se jimi stát nemohly – jejich energetický obsah byl totiž nepatrný.
Až boloňský profesor medicíny Luigi Galvani experimentoval s žabími nožkami na měděných drátcích a železném zábradlí. Stal se tak neuvědomělým objevitelem elektřiny po něm nazvané. Na počátku 19. století hrabě Alessandro Volta na základě Galvaniho „žabích“ pokusů sestavil proslulý Voltův elektrochemický článek. Po Galvanim a Voltovi následovaly další bádavé hlavy, které se snažily zdokonalovat elektrochemický postup.
Ať už to byl Francouz Laclanché, který odstranil původní těžkopádnost a vysokou cenu galvanických článků při zlepšení elektrických parametrů. Němec Gessner byl tvůrce prvního suchého článku, který byl přenosný, fungující v každé poloze a to tak, že elektrolyt zahustil v kašovitou hmotu. Do Čech přišly první suché články kolem roku 1898 z Vídně.

V té době začal vznikat nový průmyslový obor věnující se elektrotechnice. V roce 1919 byla ve Slaném založena " Továrna na elektrické články a baterie, Pála a spol." Malá továrna se postupně rozrostal na uznávaného výrobce elektrochemických zdrojů proudu. Po roce 1948 se Bateria stala významným evropským producentem baterií a dalších speciálních zdrojů proudu.

Zdroj: http://www.ba­teria.cz/stran­ky3/zabava--pouceni/historie-baterii.htm

Chemické články prošly dlouhým vývojem. Od lahví s elektrolitem a kovovými elektrodami.
Jelikož se špatně přemísťovay elektrolit vytékal.Přišlo se na to že elektrolit lze zahustit škrobem.Použít několika vrstev mulu, uhlikovou elektrodu a zinkový kalíšek.První takzvané mokré Galvanické články se používali v Paříži na veřejné osvětlení.Byly složeny v podstavci obloukové lampy. Která svítia na světové výstavě.
Doplňuji:
Výkon jednoho takového byl 1.5 voltu.

Upravil/a: elektrikář