Nevím jak vy,ale když .....

Jako dítě školou povinné jsem si vždy představovala děj knížky,zažraná do příběhu jsem nevnímala dění kolem sebe.Dnes je to skoro úplně stejné.
Spíš si říkám,že z toho či onoho příběhu by byl moc pěkný film.

Barbakane-to je přece na čtení knih to nejkrásnější,když si při čtení vytvoříte svoji představu postav,prostře­dí,osob a někdy i jejich hlas.Můžete „pustit uzdu“ fantazii.
Proto se obyčejně film natočený podle knihy,kterou jste přečetl, málokdy knize vyrovná.Je to vlastně kniha,která je viděna jinýma,cizíma očima.Žádný režizér,nemůže překonat vaši představivost a fantazii!
Tak to vidím já.

Ja si to väčšinou premietam (a vo farbe, 3D). Potom, keď to vidím sfilmované, alebo ako divadelnú hru – porovnávam.

Já zase -když je jméno hrdinů moc složité přizpůsobím si je podle sebe a pěkně se mi to čte.
Doplňuji:
Víc se mi ale líbí knihy ,ve filmu už to většinou nemá takový děj

Upravil/a: hanulka11

Tojá si jména herců nepřidávám, zajímavé…já se většinou vžívám do postav v příbězích.

Je -li ta kniha dabována, filmována potom je to daleko působivější zážitek. Viz Bylo nás pět, nebo Babičku s Kurandovou.

Tak to jsem rad,ze nejsu sam.Uz jsem si rikal,jestli je to normalni.Asi je to tim,ze kniha kterou cteme,jsme pred tim vydeli zfilmovanou,nebo autor charakterizuje postavy tak perfektne,ze podvedome si je priradime k nekomu koho zname.