Omlouvám se, nebývám „gramatický nácek“, sama mám problémy
s čárkami ve větě/souvětí, ale vzpomínám na češtinářku ze ZDŠ a
češtináře ze SŠ. S těmi by tolik nepřesností, chyb a hrubka v jediné
větě „sekla o zem“ a oni s námi :)
Nešvarem (nejen zde) je i začínat otázku tím, co vědět nechci:
„Nevíte…?“ (Ano, nevím). Já bych se ptala, zda někdo „Ví“, jak
nás učili na základní škole v hodinách ČJ. Proto, že od těch, kteří
„neví“, bych nečekala odpověď, respektive žádnou odpověď.
„Nevíte…/nepomohl byste mi…“ – se běžně používají jako zdvořilostní fráze. Takže to mi žíly netrhá. Ale podíval jsem se na originál a souhlasím s quentosem, že přečtení „dotazu“ je poměrně silným zážitkem 😉