Nepřipadá vám, že se z učitelů stávají fackovací panáci?

Z mých zkušeností jsou učitelé často voli, kteří by si pár facek zasloužili. Horší než učitelé už je na škole většinou jen výukový a školský systém jako celek. ;) :D
S hloupými, problémovými, nezvdělanými (povrchně ovládající svůj obor), neschopnými učiteli se opravdu setkáš na každé škole a tvoří opravdu velkou část jejich sboru. Taky si někdy dovolují až moc (vůči žákům i vůči rodičům, překračují meze, parvomoce a dokonce i zákony – samotné školní řády jsou často v rozporu). Nezřídka se setkáš i se šikanou ze strany učitelů, vylévání zlosti na žácích a na tom, že učitelé téměř vždy drží při sobě. Z principu jsou soudržní a „věrní“ svému kolektivu téměř za každou cenu (nehledě na správnost). Takže když má některý učitel problém se žákém – a zřejmá spravedlnost je v tomto případě na straně žáka – tak se nestane, že by se žáka někdo zastal. Protože jak ostatní učitelé, tak ředitel/ka primárně, zaujatě stojí za učitelem. A pokud ten žák není horlivější (nemá lepší argumenty, je více ostýchavý, málo inciiativní, nežene to někam výš – ombudsman třeba, atd), tak nemá moc šanci, že se ho kdy někdo zastane nebo napraví nějaké křivdy, šikanu, urážky a zasednutí ze strany učitele (a rodičům je to ve skutečnosti většinou jedno – anebo i když by s tím chtěli něco dělat, tak stejně nemají pravomoce ani zastání, protože oni mohou jít maximálně za ředitelem, který jim řekne svůj úhel pohledu, který je vždy na straně učitelského sboru).

Jedno nepopírá druhé (právo je nastraně učitelů = není na straně dětí/žáků; právo je na straně studentů = není na straně učitelů. Tohle neplatí a není to tak jednostranné). Děcka jsou dnes příliš rozmazelní a problémoví (jako i celá společnost), ale na druhou stranu učitelé nejsou žádné dokonalé, nedoktunetelné osoby se správným přístupem nebo přirozenou autoritou. Ani žáci ani učitelé nejsou dokonalí a nechovají se vždy správně. Ani učitel nemá vždycky pravdu, není nezpochybnitelný a nemá právo na všechno. ;)
Jeden úhel pohledu říká, že učitelé jsou nedoknutelní, druhý úhel říká, že žáci jsou nedoknutelní. Jenže problém je v celkovém přístupu a ve společnosti. Problémy jsou na obou (všech) stranách.

Upravil/a: Disraeli

Špatný systém je nastavený tak, že peníze pro učitele mají vyřešit všechno. Dále na příkladu kantorky, tolerujíci podvod, je vidět, jak se všechno relativizuje a rozostřuje: pravda je lež, ilegální je legální. Stejně jako Zjentek vidím celkový obraz, že ta zkáza a rozvrat nespadly z nebe, ale cíleně se na tom pracovalo. Rozvrtat, co funguje, je přece levičáctví, které nesnáší konzervativní přístup, a neuznává tradiční hodnoty. Svět se přepóloval.

Musíš to vydržet Václave, držím pěstičky. ✊✊ Není to tak, že by se snad jednalo o nějaký manýr, který k nám přichází směrem od západu s tzv. západním chováním. To ne. Totiž ono samo o sobě je PŘESNĚ TOHLE oním „západní“ přístupem k životu, čili chováním. To je přesně ono. A už je to u nás ve vlasti. Ano ano, je to tady, máš to ve škole. Jde o tu „svobodu“, kterou nám chtěli dát a dali. Svobodu. Nyní je ta jejich „západní svoboda“ dobře patrná třeba taky ve vztahu západu ke speciální operaci mezi Ruskem a Ukrajinou, když se na něj zaměříš. Tam je hodně patrný ten prozápadní přístup k samotnému životu, k humánnosti. Ta naše globalizace. Myslíme si, že hluboce zakořeněnou nenávist k nenávistnému, lidskost postrádajícímu systému v duších dětí a studentů na našich školách dovedeme ukočírovat, že je přesvědčíme o „správnosti etablovaného“ ale… Už se i tam střílí, Václave, už i tam se střílí. Ovšem nezoufej si. To se spraví. Samo. Že? Ještě tak nějakým zázrakem přimět jinak docela inteligentní národy/lidstvo, aby správně vidělo, vnímalo a cítilo. A bylo by to cajk, Václave. Bylo by to cajk. Haré Krišna 🙏

Za mé puberty jsme měli učiteli na informatiku, který rozdával facky za nevhodné chování. Klidně i dívkám.

Raději jsem se od něj nechal zatahat za ucho než dostat poznámku a pak dostat ještě trest doma. Takhle platilo, že co se navaří ve třídě, to se tam také sní.

Já na naše školství mám velmi negativní pohled a možná, že mu malinko křivdím. Je to na dlouhou debatu… Odkud začít? Myslím, že téma reformy školství by mělo být důležitější než třeba neustále propírané důchody. Politici furt řeší důchodce (= voliče, kteří jsou poměrně často snadno manipulovatelní) a na děti a především jejich vzdělání si vzpomněl kdy nějaký politik?! Přitom kdo jiný než vzdělaní a schopní lidé mohou pozvednout (tento) národ. A vzděláním se rozumí samozřejmě vzdělání v nejširším slova smyslu, nejen vysokoškoláci, ale chybí nám i kvalitní řemeslníci, zkrátka všichni by na všech úrovních měli dostat to nejlepší, aby z nich byli kvalitní a prospěšní lidé. Můj názor je, že tu kvalitu do škol přitáhnout do škol v první řadě peníze, tedy pokud budou učitelé dobře placení, bude poptávka po místech ve školství, a tudíž by se tam měli dostávat lepší kantoři. Zároveň by bylo vhodné nastavit principy celoživotního vzdělávání pro učitele, tedy aby se nestávalo to, že třeba nástrojaře učí lidi, kteří v životě nebyli v praxi nebo naposled před 35 lety. to samozřejmě platí v podstatě o všech oborech. Učitelé by byli cyklicky testováni, např. každých 5–10 let, zda se jejich styl výuky přizpůsobuje požadavkům doby. Pokud by došlo k reformě školství, jsem přesvědčen, že respekt si kvalitní učitelé dokážou získat.

Do školy už nechodím, no, už to bude zhruba dvacet let. Ale co mám tak informace, co mají holky fakany, tak ani ne, ani nestávají.

My jsme měli taky učitele, kteří dostávali „čočku“, ale když jsem nad tím, svého času, přemýšlel, tak bych jim ještě přidal.

Jedna byla učitelka na český jazyk a výtvarnou výchovu. Ona na tu výtvarku byla docela fajn, ale učit český jazyk jí mohl nechat jenom hňup a blázen. Ale přesně takové naše školství je, byrokratický moloch, tehdy ještě státní, nebo i když už to bylo převedeno nějak pod obce, tak pořád to fungovalo stejně, z podstaty. Prostě každému se zhoršila známka z češtiny o 1–2 stupně, nebo téměř každému, protože ona nedokázala vůbec nic vysvětlit. Byla nervově labilní, protože tehdy – nějak – začínala chlastat. Dneska je z ní alpa prvotřídní a učí už jenom tu výtvarnou výchovu, a na zkrácený úvazek. A i v té má kázeňské problémy, chodí do ředitelny, a je to s ní nahnuté, co jsem slyšel!

Pak jsme měli učitele, co přibyl z gymnasia, protože – prý – ho na gymnasiu vyhodili, že mlátil děti. On učil technické kreslení – nic víc, nic míň, na základce to byl volitelný předmět, mohl jsi si vybrat mezi druhým jazykem, vařením a technickým kreslením. No a ten už chlastal první ligu tehdy, a aby to nebylo cejtit, tak to zažíral rumovými pralinkami! 🙄🤦‍♀️ On, třeba, zapomněl, že má hodinu (ono to technické kreslení byla dvouhodina) a normálně šel na oběd. A my jsme měli třídu, že z ní bylo vidět jak na spojovací chodbu do jídelny, tak do jídelny, takže, samozřejmě, asi po pěti minutách šla celá třída na oběd, krom dvou šprtů řiťolezů. On tam seděl, bagroval, oni došli, vyfasovali Gabel, že, sedli, bagrovali, a tu mu to, asi tak po pěti minutách, došlo, že má mít hodinu. Tak se rozčílil, že namísto aby šli taky na oběd, tak mu to měli přijít říct (frajer nevídaný! 🙄🙄🙄), tak ať rychle dobagrujou a do třídy. On si ani po roku nezapamatoval, jak se kdo jmenuje 🙄, a do toho pletl úplně jiná jména. Takže to jeho „řešení“ vypadalo asi takto: „Kdo to vymyslel, že půjdete na oběd?“ „To všichni!“ „Nelži, Kalendo, někdo musel být první!“ „Ale já nejsem Kalenda, pane učiteli, tady žádný Kalenda není.“ „Nelži, já tady mám notes i s plánkem třídy, a na tom místě má sedět Kalenda. Kalenda, jak to, že jsi se bez dovolení přestěhoval?“ „Ale tady opravdu žádný Kalenda není, pane učiteli!“ (mu říkala jediná spolužačka, co chodila na TK, protože on holkám věřil) „Není? Ale jste 7.D, školní rok 1983/1984, ne?“ „Ne, pane učiteli, jsme 8.C, školní rok 1997/1998.“ „Aha, aha… Kolečko, pojď k tabuli!“ „Ale já nejsem Kolečko, pane učiteli!“ „Kolečko lže, píšu Ti černé kolečko. Kolečko, máš třetí černé kolečko: pojď si pro ránu!“ „Ne, nejdu!“ „Tak já si pro Tebe dojdu sám!“ No a, samozřejmě, že on mu začal utíkat po třídě, a ten vypitý malamut ho nemohl dohnat. A protože bylo léto, byla otevřená okna, tak mu spolužák – prostě a jednoduše – vyskočil z okna na ten školní dvůr. Z toho ho mohlo jebnout, lezl za ním, tím oknem a řval na celé kolo: „Kolečko, počkej až Tě chytnu! Počkej!“, no a spolužák ho štengroval, že ho nechytne. Teďka učitel už rudý, jako rudá záře nad Kladnem, a jak byl namrdaný a starý, tak se v tom okně nějak zapříčil, a protože tam řval na celé kolo, tak došla ředitelka, ještě z jednou učitelkou a snažili se ho dostat do třídy – jako když v ruské pohádce tahá celá ta Famillie řepu. Což nešlo, tak na to musel přijít Bombarďák (školník, už jsem o něm psal), no a nakonec ho dostali do třídy. Jenže, on už si nepamatoval, proč lezl tím oknem ven. Ten spolužák, co mu vyskočil oknem ven, se – přirozeně – po jeho zašprajcování vrátil do třídy. A takových extempore měl víc, on pak nějak skončil, ale stačilo, jako! 😅

Já bych takových příběhů mohl napsat desítky. Já chápu, že učit není snadné, že to toho člověka, asi, nějak i psychicky poznamená, ale to byli takoví magoři, že prostě ten systém selhával na celé čáře, ti byli zralí na pensi, svěrací kazajku nebo tak něco, ne učit.

Ne, ne, učitelé, co byli „biti“, si za to mohli z 99% sami. Jo, byla učitelka, taková hodná, a to bylo, myslím, v sedmé třídě, no a to víš, fakani, že, tak ano, ta si to „vyžrala“, ale ono se to pak nějak srovnalo, myslím, že „Míra“, co učil zemězpyt a tělocvik, i Bombarďák, zasáhli (Bombarďák na chodbě „ručně“) a bylo po problému. Ale to byla výjimka pravidlo potvrzující!