Není schopnost odpouštět dána nedokonalostí paměti?

Neumím odpouštět a nikdy to nebudu umět.
Tři lidi, kteří mi moc ublížili. Já jim to chování
nemohu odpustit.
…
Ad bolak
Co myslíš tím – možná proto je tolik katastrofickejch filmů s AI.

Upravil/a: briketka10

Něco na tom bude, čas zahladí mnohé rány. Ale ne všechny. Hodně taky záleží na tom, jak je člověk velkorysý.

Taky si myslím. V té chvíli, kdy vám ta osoba ublížila, rozhněvala vás, tak bys te jí odpustit nedokázali, ale po čase už ano. A tím ”po čase” znamená, že jste to – ty emoce – už zapomněli.

Kdyby měl člověk naprosto dokonalou paměť, věděl by přesně jak se v té chvíli cítil a cítil by se tak pořád.

Vyprchání původních emocí nepoavžuji za nedokonalost paměti.
A schopnost odpouštět je dána něčím jiným, mj. i zmíněnou velkorysostí.
Ale je toho více (vydalo by to na článek, nejen na odpověď zde).

No, spíše se domnívám, že schopnost odpouštět je založena na znalostech a prožitcích, zkušenostech…
To, co se malému dítěti zdá neodpustitelným, vyzrálý člověk mnohdy zcela přejde…
😉

Neumím odpouštět, když mi druhý způsobil jakoukoliv křivdu. Ať už to udělal vědomě nebo tzv. nevědomě, že třeba nebyl vychován ke slušnému jednání či se mu to hodilo „do krámu“. Takový musí vědět, že ubližuje. Jsem vychována, abych se k ostatním chovala vždy slušně. Těm, kteří nemají tentýž respekt a úctu přede mnou, nikdy neodpustím.

Je rozdíl mezi odpuštěním a pamatováním si. Odpouštět je lidské a značí to vysoký charakter člověka! Charakter je vyšší nežli inteligence.