Nenávidím nějaké odpovědi od vás, co si o tom myslíte? Mělo by tohle skončit? U koho se tohle ještě projevuje?

Snadná pomoc. Vypni monitor a nechoď sem. Myslím, že hledáš je u druhých, ale u sebe chyby nehledáš.

Prosím tě, kolik ti je? Nejdřív jsi tu troloval o své lásce k extrémně plnoštíhlým ženám, pak nás informoval o rómském původu své přítelkyně a její obživě někde, v tom lepším případě „u tyče“, pak jsi nás obšťastnil informací, že tvá matka chodí za peníze, pak následovalo snad několik otázek kdy jsi potřeboval vyřešit nějaký skutečný problém, ale jejich neustálým opakovaním jsi již asi každého otrávil. Tak se teď nediv.

To je v pořádku, my zas nenávidíme tvé otázky, je to vzájemné.

S tím musíš, také počítat :)
Nikdo nemá zájem odpovídat Ti jen to, co bys rád četl.
S nenávistí běž třeba jinam… Tvé otázky jsou často nemožné…

Upravil/a: quentos

Překroč svůj stín a začni znovu a lépe. Minulost musíš restartovat.

Několikrát jsem vám psala,. abyste se zamyslel nad formulací svých otázek,jimiž vnucujete svůj názor. Ale bohužel nestalo se tak. Je pravda, že se Odpovědi od svého vzniku změnily, staly se spíš diskuzním forem, , otázky se shodujío s těmi, které jsou na jiných webových stránkách.
Naposled píši, abyste se zamyslet i nad slovy odborníka.

Uvědomte si, že každý se s kritikou v nějaké formě setkáváme, jen nás odlišuje přístup k ní. Hlavou si můžetee říci, ze budetee ke kritice přistupovat tak či onak. Ale to nestačí. Důležité jsou naučené vzorce chování, které jste výchovou a zkušenostmi získali. A tady je zádrhel. . Tím, že si nejsteš jistý sám sebou, tak vás jakákoli kritika rozhodí a je vám z ní psychicky i fyzicky zle. V takovou chvíli je potřeba s ní začít pracovat. I kritika je součástí života, není třeba s ní bojovat, ba naopak naučit se na ní vyrůst. Proto reagovat na kritiku budeme právě podle naučených vzorců chování, které máme uloženy v podvědomí. Nestačí si nasadit masku a říci si, to zvládnu, nenechám se opět Každý se s kritikou v nějaké formě setkáváme, jen nás odlišuje přístup k ní. Hlavou si můžeme říci, ze budeme ke kritice přistupovat tak či onak. Ale to nestačí. Důležité jsou naše naučené vzorce chování, které jsme výchovou a zkušenostmi získali. A tady je zádrhel. Pokud jsem zvyklá sama sebe kritizovat, pokud kritizuji nebo se kritiky bojím, tak právě toto téma se kolem mě stále točí. Tím, že si nejsem jistý sám sebou, tak mě jakákoli kritika rozhodí a je mi z ní psychicky i fyzicky zle. V takovou chvíli je potřeba s ní začít pracovat. I kritika je součástí života, není třeba s ní bojovat, ba naopak naučit se na ní vyrůst. Proto reagovat na kritiku budeme právě podle naučených vzorců chování, které máme uloženy v podvědomí. Nestačí si nasadit masku a říci si, to zvládnu, nenechám se opět rozhodit. Podvědomí vyhraje, a pokud je zavirované v určité oblasti, tak dělá proti nám všechno.
rozhodit. Podvědomí vyhraje, a pokud je zavirované v určité oblasti, tak dělá proti nám všechno.
Jenže vy nevíte, co sám chcete.

Samozřejmě kritika škodí ve chvíli, kdy je vaše sebevědomí na bodu nula.. Pokud ovšem chcete vyrůst nebo něco změnit, tak zde je konstruktivní kritika alfou omegou. Změna může nastat ve chvíli, kdy jste s vědom zádrhelu, kdy si dané věci pojmenuji, kdy vám někdo nastaví zrcadlo a vy s ním nebojujete , ale hledáte možnosti nových cest.

https://zena.ak­tualne.cz/vzta­hy/kritika-co-byste-o-ni-meli-vedet/r~67593f­eaf77111e6bfa­f0025900fea04/

Oklolí je vaše zrcadlo.Jak to bylo s vámi ve škole? Zřejmě jste se sám zaadil mezi vynikajiícío studnety, kteří ovládají pravopis, umí formulovat otázky ., nikoliv jen vnucovat své názory, ale sám prřemýšlet nad významem slov.

Jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá. Když ž zde nenávidíte lidi, proč sem tedy chodíte. Jste sám sobw sdvým nepřítelem.