Nebylo by jednodušší mít jen jednu politickou stranu?

Ne, nebylo

To už jsme tady už měli v minulém režimu a nedopadlo to moc dobře. Ta soutěživost je nutná. A že se dohadují, či hádají, to je v pořádku. Když se nehádají, tak většinou to znamená něco nekalého (možná i kradou).

To už tady jednou bylo. Když už, tak by to chtělo Stranu mírného pokroku v mezích zákona.

Z čeho by voliči vybírali? Takhle to dělá alespoň iluzi, že volič něco ovlivní.

V zásadě ano. Již Platón a Aristoteles odmítali demokracii. Platón tvrdil, že demokracie dává průchod aktuálním náladám společnosti, ale nesleduje blaho všech. A měl pravdu. I dnes, po tisících letech, se volby vyhrávají na imaginárních uprchlících, a premiér mezitím posílá Finanční správu na konkurenci. Ale pro obecné blaho se neudělalo nic.
Řada nejuznávanějších evropských i asijských filozofů demokracii odmítla. Zajímavostí je skutečnost, že arabští filozofové ve svých textech v parafrázi narovinu uvádějí, že demokracie je vláda lidí pro lidi, což nefunguje, protože lidé jsou retardovaní.

Dokážu si představit, že by se volili konkrétní lidé. Ale je nás moc a máme moc obsáhlou vládu a parlament. Kdo může znát všechny kandidáty, které by měl volit? Systém stran to trochu zjednodušuje. Tedy na jednu stranu zjednodušuje. Na druhou stranu v tom dělá bordel, protože podle ústavy sice všichni hlasují podle svého vědomí a svědomí, ale jak jsme byli mnohokrát svědky, pokud náhodou hlasuje proti vůli strany (s malým „S“ i když mně velké lákalo) je zle.