Názor na šírenie viery ohňom a mečom versus BUDHIZMUS ?

Jediné z tkzv. velkých náboženství, o němž vím, že jeho vyznavači mají za úkol jej šířit za každou cenu, tedy i za cenu použití násilí, je islám.
Všechna ostatní z nich jsou ve své podstatě mírumilovná.
Smutným paradoxem je, že většina z nich se alespoň na malém území a v určité době násilím šířila. Výjimkou je snad jen judaismus (židé nikdy nešířili svou víru cíleně).
Křesťanství, ke své smůle získalo výsadnií postavení v zemích, které dominovaly, stalo se nástrojem moci Svaté Římské Říše, která se snažila expandovat dále do světa. K získání moci jí nestačil pouze milý světový názor, ale potřebovala sílu.
Nebylo to tedy náboženství, ale jeho mocichtiví nositelé, kteří tak napáchali více škody než užitku.

Ale možná Vás překvapí, že i ten jinak velice mírumilovný buddhismus se ve své době do některých částí dnešní Číny dostával víc silou, než by se mohlo zdát.

Jsme to bohužel my lidé, kdo je schopen si z z každé myšlenky utvořit dogma a pak tím dogmatem mláti po hlavách ty, kdo jej nepřijmou.

Šířit víru můžeme minimálně dvěma spůsoby: násilím ,a nabídnout o víře přemýšlet…na základě nějakých písemných podkladů.
Je v našem století málo příkladů?