Já někdy když promlouvám se stromy tak nabývám přesvědčení, že o mě vědí. Že si mě později pamatují. Ze všeho nejintenzivněji je to cítit, když třeba opustím nějaké milované místo a po delší odmlce se na něho zase vrátím. Cítím pak, že stromy, které zůstaly, i když se velmi změnily, tak mě tam radostně vítají, s ohromnou radostí, no, teď nevím, jak se vyjádřit, ale cítím to, cítím ten zvláštní klid, který se najednou rozhostí jak okolo, tak v nich, tak ve mně… (dokonce se mně jednou stalo, a to dost zřetelně, že si mě pamatoval mladičký stromek, který stál přímo na místě milovaného stromu, který už tam nebyl- přijel jsem pozdě). Nedokáži se jasně a srozumitelně vyjádřit ne snad proto, že jsem úplný bulík na češtinu, ale proto, že u člověka jsem podobný pocit nikdy neprožil a tedy nevím, o čem vlastně píši. Takže se omlouvám, pokud otázka není až tolik srozumitelná. Děkuju.
Zajímavá 0 před 709 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
Vidím to tak, že až chcípnu, tak si MOŽNÁ svět ODDYCHNE. ;) :D :D
Popravdě to neřeším, hodně počítám s tím, že mi to bude
jedno. :)
0 Nominace Nahlásit |
Raději uber na těch houbičkách. ;)
2Kdo udělil odpovědi palec? aliendrone, Malvína
před 709 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Takhle, asi záleží jak si každý otázku vyloží. Za mě je to potom už na tobě jestli si tě svět bude pamatovat.
@love: Jestli si jeden myslí, že je lepší než druhý- na to jsem se neptal. To je každého věc, co si o sobě sám myslí.
Aliene, tvůj druh umírá??? Není to kurňajs překlep? Ztrácím respekt, ČLOVĚČE! (; D; D;
Ale když jsme u tvý odpovědi, musím poznamenat, i když mě to nepřekvapuje, že seš tedy VELKÝ OPTIMISTA. (; ((;
Disraeli, ty to nechápeš, seš pragmatik. Do citlivých/citových záležitostí se ty bohužel montovat nemůžeš, odpusť. Tato odpověď je od tebe logická, beru ji. (;
Jsem docela velký zastánce souznění a splynutí s přírodou, že by se
lidé měli více vrátit k „primitivismu“ a jednoduchosti, která zakládá
na onom spojení s přírodou, které je lidem vlastní a jsou na tom vlastně
založení. A důležitost přírody je i z praktického hlediska
nepopíratelná (pro lidi, svět, život,..). Pokud si ještě nečetl, tak zkus
třeba: Jsem součástí lesa; Stromy – Velký obrazový průvodce (není to
jen obrázkový průvodce); Tajný život stromů; Léčivá síla stromů;
Muž, který sázel stromy; Duše Indiána; Cesta šamana a plno dalších z
„oboru“. Ale tebe prostě beru jako pošuka. ;)
A na těch houbičkách bys ubrat měl.
Ber mě jak je libo, ovšem já jsem plně při smyslech. Skutečně nejsem na houbičkách. A rozhodně ani na nikotinu. 🤷♂️
A právě smysly jsou široký pojem, každý vnímá jinak. Co je dáno je i psáno, ale… Je obrovský rozdíl věci načíst a mít dar rozumět jim, vs. mít dar věci vnímat a cítit. Ano, obé je dar. To prvé je darem pro mozek, druhé zmiňované pro existenci jako celek. Nyní je vlna nakloněna intelektuálům, čili „mozku“, ale nebude tomu tak vždy. Jde jen o etapu při zdokonalování člověka jako bytosti. „Zdravý“ mozek je prima. Ovšem pouze celek a jedině on je jednota. Tím neříkám nic víc, než že tě beru jen jako… Četba rozhodně neublíží, ba naopak, prospěje. (;
@drap: pokud otázka není řečnická, tak má odpověď zní: je to škoda. Přijde mně jako veliká škoda, jak ohromný potenciál už jednou byl/existoval a téměř století zůstal prakticky nevyužit. Někdo se nediví, já ano. Ale já se divím i při pohledu, jak se v přírodě tak překrásná a citlivá stvoření navzájem požírají, nedokážu pochopit ten účel, vždyť přece plný břuch nemůže být tím hlavním smyslem, to přece není možné… Jak dlouho se vše tvoří k dokonalosti a proč? Aby bylo za pár minut/hodin sežráno?
Je to strašná škoda, že se nestane vůbec nic.