Na co všechno myslíte během dne i noci? Máte to pod kontrolou?

Ve dne na to, kolik kWh energie si mohu dovolit odebrat, a v noci, abych udržel moč. Zatím to mám všechno pod kontrolou.

Ano, mám to pod kontrolou. 🙂

Podívej, problém buďto má řešení, pak je potřeba aplikovat řešení, starosti nepomohou. Nebo problém řešení nemá, a pak starosti rozhodně nepomohou. V každém případě, starosti nepomáhají.

Člověka napadají různé myšlenky. Taky má různé „chutě“. Třeba většina mužů měla, někdy v životě, zejména (ale nikoli výhradně) v pubertě homosexuální fantasie. Nebo, že nějakou ženskou seřeže (sváže …). Nebo tak něco. Ženské, zase, velmi často mají fantasie o sexu s neznámým mužem (nevidí ho). Nebo s více muži. A že jsou seřezané / spoutané atp. Úplně normální věc, jsou na to různé anonymní průzkumy, nic mimořádného.

Celý problém je v tom, že když nemáš svůj život pod kontrolou, hledáš problém všude jinde, než u sebe, a pak Ti ta hlava, přirozeně, „šrotuje“. Z části je to přirozené, protože už antičtí filosofové nás učí, že člověk je charakterisován dialogem sebe sama se sebou. To je pravda, někdy je ten dialog užitečný, někdy dokonce i nutný. Ale někdy škodí.

Cílem je, nebo alespoň by měla být, maximální jednoduchost.

Třeba si kup v papírnictví sešit, jako do školy (bude to Tvůj první užitečně zaplněný sešit v životě! 🙂 ), nebo k tomu účelu použij počítač, placatý přístroj, tabulku a křídu, jak za „krále Klacka“, to je dokonale nepodstatné, a všecky ty obsedantní myšlenky, problémy, „problémy“, etc., si zapisuj. Jak přijdou, tak je zapiš.

Pak si sedni, budeš je vidět černé na bílém, nebo bílé na černém, nebo tak něco, rozděl si je na skupiny, jo, třeba peníze, jiné materiální statky, interpersonální vztahy, vztah se starou atp., a pak si vzpomeň na to, co jsem Ti napsal úvodem: hledej řešení.

Uvedu příklad: stará je na Tebe protivná už tejden. Tak protože jediné, co můžeš v životě změnit, jsi Ty sám, tak budeš přemýšlet, jestli jsi se jí něčím nedotkl, či jsi jí nějak neublížil. Ono, překvapivě, Ti to ti lidi i řeknou, akorát dneska je každý zahleděný do sebe a lidé moc nenaslouchají. A Ty si vzpomeneš, na to a na to, co já vím, cos udělal. A pamatuj, že není relevantní skutečný stav věci, ale situace, tj. to, jak to vnímá ten druhý.

Zvažuj, co si pustíš do svého života. Příklad: jsi slyšel, že chlapi v práci o Tobě říkají… První věc je, že vůbec nevíš, jestli říkají, nebo neříkají. Druhá, podstatnější, je, že oni mají právo říkat, a že jejich názor je jejich právo nikoli Tvá starost, ergo, není to podstatné, ergo, nebudeš to řešit.

Časem se dostaneš do fasis, že přestaneš řešit. Já to tak, už nějakou chvíli, mám. 🙂