Tak tohle mi říkala kámoška, nějak jsem to nechápala já se bojím v noci, na ulici bych nešla za nic na světě.

Pak jsem to pochopila, oná má různý starosti – dokonce se bojí i listonoše, nebo stačí zazvonit, mě říkala když se budu stavovat tak ať ji vyzvoním.
Tam vidí kdo ji volá, ale stejně by se vní – prej krve nedořezal.
No a vnoci má klid, taky její přítel ji dává čočku, takže se ji nedivím…
I když já bych ho vyrazila, neřáda.
Tý jó, já se teda rozepsala sorry.

Cítit se bezpečně v nočních ulicích asi není normální. Ale kdybych byl násilník, zloděj. či sexuální deviant, tak ve dne spím a v noci vyrazím, tehdy bych se cítil nejbezpečněji.

Já si v noci připadám taky bezpečnějc (a nespadám – aspon myslím, do Keplerových kategorií)…
Mám poměrně velký ´soukromý prostor´ – a v noci se mi do něj dere méně lidí…
Méně lidí mne dožírá svou přítomností a dotěrností…
😉
Přitom mám výhodu světloplachosti – za šera (a tmu u nás prakticky nelze najít) vidím líp, než za jasného slunečního dne (upír??)…
😉
Tma, mlha (aspon opar), déšt, černé světlo, bílá tma…
To je moje…
😉
_____________­________________________­_________
Jen ještě dodám – já se obecně moc nebojím, asitak metrák masa na necelých stoosmdesáti centimetrech výšky si hnedtak někdo nedovolí dožrat…
😉

Upravil/a: gecco