ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce
Zajímavá 4Pro koho je otázka zajímavá? johana 56, Deli, RyuzakiKate, Kohut57 před 4517 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
Víš na to je těžká odpověď , každý zamilovaný si myslí, že nic
lepšího nepřijde a že je to nadosmrti.
Vztah je jako kytička musí se piplat a „zalévat“ kořenit – kořní
jsou drobné radosti – stačí každodenní úsměv ,pohlazení, polaskání,
maličkost pro radost – hezké slovo .....Jakmile se vytratí porozumnění a
láska jde vztah „do háje“-tolerance nesmí chybět – člověk nesmí
být podezíravý … nechat druhého tzv"dýchat" žiji v takovém vztahu již
moc let a je to pěkné …asi jsme se pro sebe narodili a vyrostli začalo to
v 15 letech a trvá dodneška ...... mohu říct, že jsme šťastni …
nemrzí mne že jsem nepoznávala víc ........ale každý to máme jinak –
někdo i v pozdním věku dohání co v mládí zameškal a rozbije vztah
.......který třeba leta fungoval…škoda…ale někdo si třeba
polepší…
myslím, že zůstávat ve vztahu který ale nefunguje jak má, je zbytečné a
vysilující pro oba…
0 Nominace Nahlásit |
Je, ale musí to cítit oba. Problém je , aby se ve správný čas vůbec našli. Někomu se to nepodaří za celý život, někdo tento vztah může mít naopak od dospívání. Ve zralém věku se to lépe pozná, než ve 20. Mohou se potkat také až v penzi, pak zamrzí část života, který spolu neprožili. Já např. ten osudový vztah cítím, jen mi vadí, že nevznikl dříve, ale asi to tak mělo být. Třeba by se vztah dříve i pokazil. Teď jsem si jist osobnostní vyzrálostí obou a tedy trvalostí. A láska jako ve 20 . Přál bych to každému, je to naplnéní života, více než cokoliv jiného.
0 Nominace Nahlásit |
Nebyla jsem vdaná jednou a nelituji toho.Myslím,že lidé se mění a nemá smysl trvat ve vztahu když z nějakého důvodu nefunguje.Já měla štěstí,že jsem měla kvalitní partnery (vrcholového sportovce,hudebníka,chirurga,vědce…) a dá se říct,že až na toho prvního,máme velmi dobré vztahy.Občas se „mými“ chlapy sejdeme (mnohdy i s jejich novými partnerkami) a něco ugrilujeme.Celá vesnice je vzhůru nohama,když hromadně chlapi vyrazí na houby, potom do hospody a tam mě „pomlouvají“.Většinou se přidají děti,které s každým z nich několik let žily.Měla jsem štěstí-pro každou životní etapu vhodného partnera a rozcházeli jsme se bez vypjatých emocí a bez vlivu třetích osob.Důležitý byl asi ten fakt,že jsem nikdy nebyla na partnerovi hmotně závislá a všichni se málo zdržovali doma,takže jsem si byla jistá,že dokážu žít a vychovávat děti po neurčitou dobu sama. A nikdy jsem neměla o ctitele nouzi.Když jsem začala mít pocit,že něco nefunguje,vázne komunikace a není chuť vztah tvořit,nemá pro takový vztah cenu ztrácet čas..Jako člověk může být stále O.K. ale od partnera očekávám něco jiného.Když vím,že jsem vyčerpala všechny možné prostředky k nápravě a stále nefungujeme jak jsme původně chtěli,je třeba dohodnout podmínky rozchodu.Dnes je opravdu „jiná“ doba. Žijeme rychleji,na manželství a rozvod se pohlíží poněkud jinak,na svobodné nebo rozvedené matky také,život nám přináší mnohé nástrahy,lákadla,možnosti, ale i stresy a tlaky. Právě proto bych nerada ztrácela z jakéhokoliv důvodu čas ve vztahu,ve kterém by byla právě třecí plochou zmiňovaná poloha záchodového prkýnka.
5Kdo udělil odpovědi palec? johana 56, anonym, RyuzakiKate, anonym, skrz
před 4517 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Asi to mám chápat jako dotaz na tzv. „osudový vztah“. Jenže takové
jsou svým způsobem všechny, které nám do života přicházejí. Každý
vztah o něco člověka obohatí, i když to mohou být třeba zkušenosti
většinou negativní. Stejně je to obohacení.
V manželství jsem žila 27 let s člověkem s velmi pozitivním vztahem
k alkoholu a díky němu k násilí. Má matka si myslí, že jsem se neměla
rozvádět a měla jsem to vydržet. Na rozdíl od ní vím, že:
Závěr: Bez ohledu na víru na osud jsem dospěla k závěru, že pokud si
partneři jsou oporou, vedle sebe rostou, jejich společný život má smysl,
tak spolu mohou být klidně do smrti. Znám pár takových výjimek. Více
vztahů znám ale krátkodobých, kdy se lidé po nějakém čase poznají do
té míry, že konečně pochopí, pro které všechny důvody jejich další
soužití s partnerem nemá smysl. Také znám vztahy, které fungují dlouhá
desetiletí, manželé se nenávidí, ale jsou spolu kvůli společnému
majetku. Nebo takové, kde se partneři dlouhá desetiletí navzájem
podvádějí. Zůstávají ale spolu, protože se nedokáží postavit na
vlastní nohy, nebo jim dokonce život ve lži a přetvářce vyhovuje. Je
lepší navazovat vážný vztah jako vyzrálá osoba, která už zná alespoň
sama sebe a ví, co od partnera a partnerství očekává. Zamilovanost je
úžasná, ale pokud chybí rozum, tak to mnohdy na spokojené soužití
nestačí.
Na druhý dotaz odpovídám, že člověk by se měl vázat. Měl by to ale
udělat v případě, že si je jistý, že se jedná o partnera, se kterým
stojí za to žít.
Jsou však lidé, kteří zjevně pro partnerský život stvoření nejsou.
Rozhodně by do manželství ani do partnerských vztahů neměli vstupovat
alkoholici, drogově závislí, gembleři, egoisté, lidé upřednostňující
vlastní kariéru, slaboši a pod. Ti by se vázat neměli a neměli by nutit
své partnery, aby s nimi museli prožívat jejich problémy a trpět díky
jejich závislostem a úchylkám.
4Kdo udělil odpovědi palec? hanny 2, anonym, RyuzakiKate, Kohut57
před 4517 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Můj názor se nejvíce blíží Hanulce.
Ne konkrétní osoba určená není. Hledat by se mělo s rozmyslem a
chladnou hlavou.
Až najdu, měly by jít všechny takovéto myšlenky stranou, vlastně by
neměly mít důvod vůbec vzniknout. Pokud vznikly, někde vznikla chyba která
může být oboustranná. Bohužel moc pěkných příkladů nám naši slavní
nedávají.
Navíc zde se hodně málo jedná o lásku. Všechno to jsou účelové
rozchody.
Hamižnost a prachy vládnou světem. V šedesáti dělat hrdinu a hrát si na
zamilovaného může tak jedině Gott a podobní. Znám mnoho prostých lidí
kteří v tomto věku skončili sami a na morálním a finančním dně ¨jenom
proto že se nedokázali dohodnout o poloze záchodového prkénka.
4Kdo udělil odpovědi palec? johana 56, hanulka11, hanny 2, RyuzakiKate
před 4517 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Já bych řekla, že v mládí klidně nevázaně poznávat, ale přijde čas, kdy je dobré vybrat si tu jedinou osobu a pak s ní být a zahnízdit. Jen vybírej dobře, abys nepřebrala, nebo nakonec nezjistila, že všichni přijatelní partneři jsou zadaní…
3Kdo udělil odpovědi palec? johana 56, anonym, RyuzakiKate
před 4517 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Někde jsem četla takovou pěknou pověst, že lidé byli dříve
oboupohlavní, ale Bůh je rozdělil na muže a ženu a tím pádem je cílem
našeho života najít tu svou druhou polovinu. Mně se to celkem líbí, něco
na tom je. Většina lidí se dnes bere spíš z rozumu než z lásky, a proto
je dnes tak velká rozvodovost a harmonický vztah téměř vzácnost.
Dnešní mladí už poznávají velice brzy, mně se to vždycky příčilo.
Všechny holky se už kolem 12. – 13. roku líbaly a měly kluka, já se
toho bála. První zájem o mně někdo projevil v 15ti, ale i tak si
myslím, že to bylo moc brzo… Na nějaké úlety nejsem, ale každý to má
jinak. Taky jsem trochu konzervativní, a když se dva líbali, už to
automaticky beru tak, že spolu chodí.
Hanulka11 napsala přesně, že s každým novým vztahem si myslíme, že je
to osudové a potrvá to nadosmrti. Já už přestala být tak naivní, mám
pár ošklivých zkušeností…
Právě teď mám navázaný vztah s člověkem, se kterým nás dělí
vzdálenost necelých 300 km, oba jsme zatím studenti, ale když ten vztah
stojí za to, dá se všechno, tak budu věřit a doufat :)
0 Nominace Nahlásit |
Tak možna je, ale přavděpodobnost že se ti dva najdou nebo budou spolu chtit byt neni moc velka. Spíše záleži na každem jak se citi dobře, někdo je spokojeny sam, jiným nestači ani 3 partneři.
0 Nominace Nahlásit |
Je to možné. Ale pouze v případě, že se jedná o člověka, který
skutečně ví, co chce a ví, co sám může druhému nabídnout. O člověka,
který neuzurpuje, ale dává, umí vztah budovat a staví ho na první místo.
Partnerský život je hodně zamotaná pohádka. A ne vždy ta s dobrým
koncem. Musí se sejít dva lidé, kteří si rozumí. Ve všem. A ví, že
tolerance, pokora, humor a snaha o štěstí toho druhého je základem
pevného vztahu. Pokud je tam jen zamilovanost a druhému se cokoli toleruje
(z jakéhokoli důvodu), nelze hovořit o „osudovém“ partnerství. Ono
vůbec to tvrzení je takové… Osudový vztah…ten má pro každého jiné
atributy. Podle náročnosti, intelektu a přání daného člověka.
Souhlasím s Očko, která v posledním odstavci v podstatě přesně udala
příklady těch vztahu „neschopných“. Člověk, kterého ovlivňuje až
paralyzuje něco jiného, než vztah, nikdy nebude dobrým partnerem.
1Kdo udělil odpovědi palec? RyuzakiKate
před 4516 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Mnozí vydrží ve vztahu, i když by mohli mít určitě lepší jinde. To je chyba. Jiní jdou cestou pokusu-omylu celý život. Další jsou prostě promiskuitní a ti to nepoznají nikdy. Myslím, že je to svým způsobem zázrak. A zázraky se mnohým zas tak často nedějí. Abych řekl pravdu, mnoho takových dvojic ani neznám. Určitě se proto musí i hodně udělat, hlavně budovat svoji vlastní osobnost, být naročný k sobě, pak mohu obdobu očekávat od druhého člověka.
Drap | 1716 | |
marci1 | 1093 | |
annas | 763 | |
quentos | 744 | |
ivzez | 715 | |
zjentek | 714 | |
iceT | 689 | |
led | 620 | |
Kepler | 540 | |
hanulka11 | 535 |
Těhotenství |
Děti a rodičovství |
Partnerství, manželství |
Přátelé |
Ostatní rodina a vztahy |