Tak za prvé: ukázala bych příteli tuto otázku, aby si ji přečetl.
Mohl by z ní pochopit alespoň jedno: srovnává Vás se svou bývalou a VYHROŽUJE. To ve vztahu dvou lidí NEMÁ co dělat.
Je smutné, že se přítele bojíte a nedokážete mu říct otevřeně: Jo, jsem doma „cobydup“, jen jsem skočila do krámu a teď sedím u „Jarči“ na kávě.
Zamyslete se nad tím, proč ve vztahu Vás dvou nevládne pochopení a soulad. Vás ovládají obavy, a to je rozhodně špatně.
Teď k tomu lhaní – mně se taková otázka posuzuje dost špatně. Už jako malá holka jsem zjistila, že pamatovat si, že jsem mámě zalhala, mi nestálo za to. Jsem prostě „líná“ na to, abych přemýšlela za dva dny, co jsem komu napovídala. Tehdy mi bylo asi 7 let a šlo o špinavé punčocháče. Zalhala jsem, ale pak jsem mamině řekla, po kterých čertech jsme lítaly s kamarádkou a bylo to hned jasné.
Od té doby prostě nelžu. Stačil mi jeden příklad, abych pochopila, že to nemá smysl a nic to nevyřeší. Nikdy.
Na téma lhát, nebo nelhat, tu už pár dotazů padlo. Někdo říká: milosrdná lež je nutná. Není. Je nutná jenom forma (způsob), jak sdělit pravdu.
Nechci Vám radit nic, co by Vás mohlo v budoucnu bolet. Jen cítím, že jste v tomto vztahu frustrovaná. Pokud nemáte odvahu říct pravdu, něco je špatně. Nerozlišujte velká, malá lež. Zvažte jen důvod, proč jste lhala. Ten je to nejdůležitější, co byste měli pochopit jak Vy, tak Váš přítel.
Teď se uklidněte, přestaňte se trápit a zkuste si celou situaci projít v klidu znovu.

Myslim si že váš přítel přehání a hrotí to a že se zas nic tak hroznýho nestalo.

Aha, takže ten tvuj si myslí, že je zlatá medaile a že ti dělá vlastně laskavost, že je s tebou. Teda já na tvým místě bych ho z takovejch postojů hodně rychle vyléčila, aroganci ve vztahu nesnesu teda ani minutu. Z toho, co se stalo, neměj žádný výčitky. Lež byla uplně nevýznamná, takový člověk prostě občas udělá, aby byl klid. Jsme jen lidi. Neměj žádný výčitky a dej mu to pořádně najevo. Neuškodí, když se za ty keci aspoň urazíš. Potřeboval by trochu srazit hřebínek. Přece nebudeš jak buchta sedět doma, svojí povinnost jsi stihnula, nepodcenila, tak o co jde?

Žádná lež není odpustitelná a nejenom v nějakém vztahu. Raději budu mlčet nebo převedu řeč na jiné téma, ale nebudu lhát. Jsem spíše upřímná i když si i na ni dávám pozor, abych někomu neublížila.

Hlavně se nenech zastrašovat , vždyť on jistě taky říká, že jde na jedno a nezůstane při jednom.
Doplňuji:
hlavně se nesnaž být dokonalá, buď prostě svá – on by se měl trochu zamyslet nad svým vyhrožováním – to bych nesnesla a šupajdila bych pryč

Upravil/a: hanulka11

Byla to hrozná lež, to je fakt. Měla jsi mu říct že někdo zvonil a tak si šla otevřít, a proto že slyšel to bouchnutí dvěří, protože v tu chvíli jsi byla zrovna před barákem.

Chce to trénovat, věřím ž příště už to bude lepší. Jinak tohle my běžně děláme, je potřeba mít na vás něco do zásoby, něco co ste provedli a my to nafouknem, furt dokola vo tom mluvíme, aby to vypadalo jako že ste udělali něco tak hnusnýho a nemorálního, že se vám ani nemůžem podívat do očí, abychom potom když my uděláme v budoucnu nějakej průser, to mohli na vás vytáhnout a říct: „no a co, tak mám v brně a přerově další dvě manželky, tys mi přece taky lhala, taky jsi říkala že budeš doma a nebylas, no? co my na to řekeš?…prostě to nech bejt hele, teď sme si kvit a už vo tom nebudeme mluvit“.

A teď jedna lidová moudrost na konec:
"Dobrý vztah by se neměl zakládat na lži, nýbrž na dobré lži.

Naprosto souhlasím se Syd.
A nesnaž se být takovou, jakou tě chce někdo mít. Buď taková, jaká jsi a chceš být ty.
Tudíž, nejsi lhářka, jsi pravdomluvná, to je skvělý, ale buď pravdomluvná proto, že taková jsi, ne proto, že to chce někdo. Ať je to tvůj nejbližší nebo ne.
Pokud tvůj přítel dělá z komára velblouda, asi se ještě nepřenesl přes lhaní své bývalé přítelkyně a nemá k tobě ještě takovou důvěru.
Co budete dělat, až nastane opravdový problém?

Hrozná lež to asi není,ale viděla bych to tak,že přítel po zkušenostech s bývalou přítelkyní prostě nedokáže zkousnout jakoukoli lež,ani tu sebemenší nebo polopravdu-prostě je na to alergický.
A mě osobně by polopravda vadila taky.

Tvůj přítel má evidentně nějakou hodně špatnou zkušenost se lhaním své bývalé. Bylo by dobré vědět přesně jakou a jak jejich vztah skončil (to nepíšeš). Nevíme tedy, čí to byla vina. Chorobná žárlivost a posedlost druhým může vést až k omezování partnera a šikaně. Pozor na to. Jsou lidé, kteří kvůli úplné blbosti dělají neskutečné dusno jen proto, aby měli druhého pěkně v haptáku a pod kontrolou. Není dobré se nechat kvůli takové maličkosti deptat nebo přijímat svou vinu. Jasně, byla to blbost a tak byste to měli hodit za hlavu.  Přijdou složitejší věci, s tím počítej. Bojíš se jít někam ke kamarádce? Nejsi jeho pes ani služka, jsi také osobnost a on by tak měl k tobě přistupovat. Jestli s sebou necháš vláčet, může se mu to zalíbit a brzy budeš pěkně na nervy jen, když zachrastí přítel klíčem v zámku. Chovej se jako by se nic nestalo, nedolézej – buď dáma. Jestli bude dělat dusno on, řekni, že ho máš moc ráda na to, abys mu dovolila kazit jeho blbou náladou váš vztah a dej mu pusu. Když tohle nezabere a on se bude tvářit pořád uraženě, evidentně se v tom vyžívá a tobě nezbývá nic jiného než ho v zájmu zachování svého duševního zdraví ignorovat a nechat vyvztekat. Pokud má rozum a stojí o tebe – přestane s tím. Hlavně si kvůli takové malichernosti nepřipadej jako bys někoho zabila. Klídek.