Myslíte si, že by se ve školách mělo více učit o holocaustu?

Kazatel: to dost těžko, protože ti Němci (a Rukašané a další), kteří za to mohli, už jsou dávno mrtví. Nemluvě o tom, že jako první odnesli jejich řádění právě Němci (obyvatelé, skupiny).
Nelze vinit lidi na základě předků. Většina Němců se narodila dávno po válce nebo během války – a neměla s ní nic společného.
A neskutečně hloupé je vinit celý národ/etnikum a hlavně rasu.

Navíc, byla úplně jiná doba:

1. Různí ti „Führeři“ byli, tak jako celkově, v kursu: v SSSR byl soudruh „čistič“ soudruh Stalin, v Itálii el Duce Benito Mussolini, w Rzeczpospolitej marszałek Sejmu polskiego Józef Piłsudski taky vládl docela „ostře“ (konečně, ukázal nám to obsazením Těšínska, že). Armata Romana taky bojovala po boku Führera za konečné vítězství na všech frontách, abychom se všichni měli pořád dobře. Maďaři se ještě nestačili rozhoupat, jestli jako budou mít království, nebo republiku, a hop, a měli republiku RAD. A na Slovensku jsme jí měli taky. Nezavisla Država Hrvatska byla horší, než celá SS a Himmlerova „péče“. Litevci, Lotyši a spol. se s ochotou přidávali k vojskům SS „čistit židy“, však, konec konců, spousta fotek z údajného vraždění židů je právě od těchto „dobráků“. Jo, a nezapomeňme Stepana Banderu & Ukrajinskou osvobozeneckou armádu. A Slovenský Štát, ten, de iure, začal WWII: právní skutečnost nastala ve chvíli, kdy noha prvního vojáka překročila granicu państwa Rzeczpospolitej.
2. My (RČS) jsme vznikli taky tak těžce „na pankáče“: hranice státu nebyly ničím v mezinárodním právu garantovány. Konstituce byla národovecká („Československý národ“), ale realita mnohonárodnostní, s významnou německou a maďarskou menšinou. Němci byli, co do kolektivních práv, diskriminování: jazykový zákon, pozemková reforma, zastoupení v parlamentu atp. To mohl udělat jenom blbec úplný a komplexní (protože jsme na tom prodělávali, sakra, prachy nesmrdí!), a zvlášť ještě, když za hranicemi řval Führer z tlampače a dupal Wehrmacht!
3. Reálná „vina“ českých, moravských a slezských občanů německého obcovacího jazyka na rozpadu RČS, odstoupení území Německé říši, atp., je prakticky nulová: představa, že nějaký Helmut, a nějaká Betiina, tím, že budou řvát Sieg Heil!, či zvedat hnátu, něco změní, je prostě silně naivní. Navíc, právní řád nezná pojem „kolektivní vina“, jo, takže prosím: pokud tady někdo kolaboroval, udával, nebyl problém ho postavit před soud a zavřít / popravit. Taky se to dělo, my jsme měli, těsně po osvobození, na hlavu nejvíce poprav z jednostoličních rozsudků mimořádných lidových soudů: měli jsme jich cca stejně, jako mnohonásobně větší Francie. O genocidě spáchané na německy hovořících vlastních občanech ani nemluvě.
4. „Odsunem“ německy hovořícího obyvatelstva do pryč jsme ztratili především my. Já jsem si to procházel: v rozvojové části České republiky Sudety jsou obce, které tvoří třeba 12 vsí, a dohromady mají 350 obyvatel. Co jsem tak opravdu hrubě spočítal, tak v každé vsi (ne obcí, a ne ve městech!) v Sudetech Království Českého nám chybí, v průměru, 300 obyvatel. Některé vsi úplně zanikly, pár, ale opravdu jenom pár, má zhruba stejné množství obyvatel, jako před „odsunem“, případně o něco víc. Ovšem téměř všecky obce ve vnitrozemí se zvětšily, některé i významně (u nás je to cca 6,000:3,000 o­byvatelům v Zubří, cca 16,000:2,800 o­byvatelům v Rožnově, pro představu), takže nám tu chybí, řekněme, 600 obyvatel na každou odsunutou vesnici, z nich minimálně 1/2 by pracovala, a to obecně výkonněji a lépe, než Češi. To může udělat jenom blbec!

Já to nechci soudit, byla jiná doba, jo, jiná. Ti lidé nemohli vědět, jak se k tomu Němci postaví, ale, sakra, už je to skoro 80 let! To už je pryč, chtělo by to nalít si čistého vína, přestat se v tom patheticky hnípat, a nějak to s nimi urovnat – z jejich strany by snaha byla. Minimálně bychom na tom vydělali.

Filip84: No kdyby právě navštívili vyhlazovaci tábory a viděli vše na vlastní oči, tak by to na ně zapůsobilo a možná by se to i chtěli učit. Chce je to ale vystrasit, třeba je vzít do Auschwitz I a ukázat jim tam lidské vlasy, já to tak udělal se svými vnoučaty když dospivali a celkem je to zaujalo

Co by věděli? Prd by věděli!

Nejpostiženější národ WWII jsou Poláci: Rzeczpospolita Polska měla, před WWII, 34,849,000 oby­vatel, vojenské ztráty činí 240,000, oběti na civilním obyvatelstvu v příčině vojenské činnosti a zločinů proti lidskosti čítají 5,620,000 až 5,820,000, takže celkový počet Poláků, kteří zemřeli v nějaké příčinné souvislosti s WWII, je mezi 5,900,000 – 6,000,000, tj. 16.93 – 17.22% populace, většina – jak vidno z čísel – samozřejmě v důsledku německé persekuce v Generální gubernii.

Největší ztráty ve WWII utrpěl Svaz sovětských socialistických republik: měl 188,793,000 o­byvatel, vojenské ztráty 8,668,000 – 11,400,000, obětí na civilním obyvatelstvu v příčině vojenské činnosti a zločinů proti lidskosti 4,500,000 – 10,000,000, obětí na civilním obyvatelstvu v příčině hladomoru a nemocí souvisejících s válkou, 8,000,000 – 9,000,000, celkový počet obětí je tedy odhadován na 20,000,000 – 27,000,000, tj. 10.59 – 14.30% populace.

Tohle potřebují znát, a na to je není potřeba ani nikam tahat, ani strašit. Potřebují vědět, komu vděčí za to, že fašistická a nacistická zběř byla poražena, a s kým se mají, tedy, paktovat, aby znovu nebyla, protože „neumřelať, ale spí“.

A pak potřebují vědět, proč někdo vyzdvihuje smrt cca 6,000,000 osob různých národností, různých obcovacích jazyků a různých státních příslušností, které nacisté subsumovali pod definici pojmu „žid“ ve smyslu Zákona na ochranu německé cti a německé krve. To genocida Poláků byla méně významná? Méně smrtelná? Méně bolestivá? Méně strašná? Nebo Rusů, Ukrajinců, Rusínů, Bělorusů, Tadžiků, Tatarů etc. etc., prostě národností Svazu sovětských socialistických republik? Samozřejmě, že nebyla. Ale byla méně politicky významná: protože účelovým omíláním části faktů se vytvoří účelový konstrukt „trpícího žida“. A většina lidí se pak dívá, pod rouškou této propagandy, jinak na to, že se dnešní Stát Israel chová minimálně stejně, jako se chovala (Velko)Německá říše za WWII. Spíš ještě hůř.

To potřebují vědět! A to je žádná škola nenaučí.

Tak je samozřejmě správně nevyzdvihovat jenom židy, i když oni zase trpěli nejvíc. Je třeba si připomínat i cikány.

Lotr: Počkej, počkej! Ale shoa = genocida židů ve smyslu Zákona na ochranu německé cti a německé krve.

U genocidy Cikánů se nemůžeme o holokaustu, šoa, atp., bavit. Prostě to nejde.

Možná jsi položil otázku nevhodně, nebo použil nevhodný termín.

No oni byli cikáni jako etnikum po židech druhá nejpronasledo­vanejsi skupina, tak jsem to myslel. Samozřejmě oni do holocaustu nepatří. Ten je jenom pro židy, to je jejich specialita.

Je nutné myslet i na homosexuály, asociály, Jehovisty, politické vezne a další, co byli režimem pronásledování. I když Židé zase trpěli nejvíc.

To je, přirozeně, bez debat, ale otázka byla položena stran toho, mělo-li by se více učit o holocaustu, a holocaust = osoba, kterou (Velko)Německá říše považovala za subsumovatelnou pod definici žida ve smyslu Zákona na ochranu německé cti a německé krve.

Protože tato definice neměla s judaistickým židem, či s národnostním židem, nic společného. Jistě, do konce 18. století byl, v tomto, svět jednoduchý: Israelita byl ten, kdo se narodil židovské matce a vyznával judaismus. Pokud konvertoval ke státnímu náboženství (u nás ku katholicismu římského rithu, ve Švédsku třeba k lutherství), nebyl Israelitou, protože byl katholíkem, nebo lutheránem, prostě: křesťanem.

S vlnou osvícenství přišlo i israelitské osvícenství: haskala, takže konservativní judaismus, později i liberální, no a protože každá akce budí reakci, tak i ultraorthodoxní judaismus (israelitští „amenité“). A, samozřejmě, rovněž volná myšlenka, deismus, theismus, atheismus etc. Ti lidé, proto, často k žádnému státem uznávanému kultu nekonvertovali, a protože národnost se zapisovala ještě za Husáka, byli považování za národnosti Israelitské. Přitom s judaismem i židovstvím už neměli, třeba, několik generací vůbec nic společného.

Nacisté považovali za žida i konvertity ke křesťanství, do určitého kolene. Proto to píšu, protože definice žida, jak si ji ustanovili nacisté neměla s definicí žida ve smyslu národním, nebo ve věci religie, nic společného.

Nacisté pronásledovali kde koho: pacifisty, anarchisty, komunisty, socialisty, Bybelforshery (badatele bible, pozdější svědky jehovovy), homosexuály, psychicky nemocné, a další a další. Oni i katholíci byli nacisty docela silně pronásledováni, a ne ani tak v Říši, to taky, ale zejména v Generální gubernii, v Polsku, tam bylo být katholickým duchovním, v té době, velmi podobné tomu býti považován za žida. Na některých byla páchána genocida, na některých nebyla páchána genocida, ale nikdy ne holocaust, šoa.

Já bych si nedovolil říci, že osoby pronásledované pro tzv. židovský původ, trpěly nejvíce. Oproti jiným to u nich byla danost, se kterou nemohli nic udělat: oni, ani jejich dozorci, či kati. Takoví Bybelforsherzy to měli, v Lagerech, mnohem těžší, protože jim stačilo podepsat Leintuch a mohli jít. Nebo pacifisté.

Pronásledování komunistů a socialistů bylo taky minimálně stejné, ne-li horší, než pronásledování osob považovaných za židy.

Říkám: kolem genocidy těch, které nacisté považovali za žida, se utvořila jakási legenda, pathetická pohádka, která samozřejmě má racionální jádro, ale zastiňuje, a tím dehonestuje, jiné oběti nacistické persekuce.

Historia magistra vitae